Druhé přechodné období

10. února 2008 v 21:26 | Martina |  Druhé přechodné období
Druhé přechodné období je jedním z nejméně poznaných úseků egyptských dějin. Podle vysokého počtu králů lze usuzovat, že tehdy vládlo několik dynastií souběžně, jedny na severu a druhé na jihu. Je rovněž pravděpodobné, že Hyksósům, kteří na počátku vlády 13. dynastie obsadili deltu Nilu, trvalo poměrně dlouho, než svou vládu rozšířili na celý Egypt.

Egyptologové se stále snaží sestavit skládanku, jejíž jediné dílky pocházejí od historika Manéthóna a z několika ojedinělých nálezů z minulosti. Toto přechodné období je s největší pravděpodobností ohraničeno dvěma událostmi: smrtí Sebeknofru, považované za poslední královnu 12. dynastie (kolem roku 1785 př. n. l.), a převzetím moci Ahmosem, pokořitelem Hyksósů (cca 1560 př. n. l.). během těchto dvou století často vládlo více králů najednou, takže jejich seznam je závratně obsáhlý.
K nim bychom možná ještě měli připočíst řadu nomarchů, kteří také nezávisle vládli a přidělovali si královská jména. 13. a 14. dynastie se proto překrývají s "hyksóskou" 15. a 16. dynastií a s thébskou 17. dynastií, která se odvozovala od hodnostářů 13. dynastie a rozhodla se bojovat proti Hyksósům. Právě z Théb tak bylo zahájeno znovudobývání Egypta.
13. a 14. dynastie
Po smrti Sebeknofru zřejmě moc, oslabenou vnitřními spory a následnickou krizí, převzal jistý Sechemre-Chutaui, který založil 13. dynastii. Někteří egyptologové ale za prvního faraona 13. dynastie považují Ugafa. Po nich následovalo mnoho králů, mezi nimi několik Amenemhetů a Senusretů, kteří však se svými slavnými předchůdci z 12. dynastie nebyli v žádném příbuzenském vztahu. Byla mezi nimi řada vojáků, neurozených lidí a cizinců. Na seznamu králů je více než 50 panovníků, kteří se střídali ve velmi rychlém sledu. Znamená to, že buď byli voleni na časově omezené období, nebo se u moci neudrželi dlouho. Moc nomarchů, kterou zlomil svými administrativními reformami Senusret III., se však i přes významné oslabení královské moci již neobnovila. Hraniční obranná linie vybudována během 12. dynastie, tzv. Vládcovy zdi, již přestala být účinná a do delty stále více pronikaly kočovné semitské kmeny, které se v její východní části postupně usazovaly. Takto byla stále posilována významná asijská vrstva, jejíž příslušníci postupně pronikali až na nejvyšší posty ve státní správě a někteří z nich se dokonce stali i panovníky - např. Chendžer (jeho jméno lze přeložit jako "kanec"). Druhé přechodné období můžeme rozdělit na dvě části. V té první (1797 - 1690 př. n. l.) se panovníkům zřejmě podařilo zajistit bezpečnost a udržet hranice. Faraoni vládli Dolní Núbii a stále dostávali tributy z oblastí Blízkého východu.
Ve stejném období ale do delty, která již byla hustě obydlená zvláště Asiaty, pronikaly semitské, churritské a árské národy. Egypťané je označovali Hekauchasut, "Vládci cizích zemí", což Řekové přeložili jako Hyksós. Usadili se v Avaridě, z níž učinili své hlavní město. Tato invaze přibližně spadá do období vlády Neferhotepa I. (kolem roku 1720 př. n. l.), který se ještě honosil titulem "Pán Obou zemí". Začátek vlády 14. dynastie není přesně znám.
Příchodem Hyksósů začíná druhá část Druhého přechodného období. Hyksósové z Avaridy dobyli Memfidu, neboť egyptský odpor neznamenal pro jejich válečné schopnosti žádnou větší překážku. Dolní Egypt jim snadno padl do rukou a poslední egyptští vládci 14. dynastie již měli jen místně omezenou moc.
15. a 16. dynastie
Podle Manéthóna založil hyksóský král Šeši (Salitis) 15. dynastii a kolem roku 1650 př. n. l. se nechal korunovat v Memfidě. Panovníci této dynastie, do níž spadali ještě Jakobher, Chaian, Apopi I., Apopi II., Aasehre a Apopi III., ovládali celou deltu a zprostředkovaně spravovali i střední Egypt. Díky své armádě a spojenectví s núbijskými veliteli mohli také bedlivě sledovat Horní Egypt a thébské vládce. V zemi prosadili své tradice a kult kananejských bohů, rabovali chrámy a vybírali vysoké tributy. Egyptskou civilizaci však nezavrhovali - přejali titulaturu, faraonskou okázalost i hieroglyfické písmo. Někteří Hyksósové byli význačnými staviteli chrámů. Hyksóská invaze nebyla žádným děsivým obdobím nepokojů, jak ji popisují historici. Tato civilizace, jež Egyptu vládla po dobu dvou dynastií, nesporně v zemi zanechala významné dědictví - vozy, bronzové zbraně (dýky a sekyry) - a podpořila rozvoj vědy.
17. dynastie, začátek znovudobývání
Vedle nových vládců Egypta vznikla kolem roku 1680 př. n. l. thébská dynastie, kterou Manéthó označuje za 17. dynastii. Tuto odnož jedné lokální větve 13. dynastie založil jistý Rahotep. 10 nebo 15 králů (čísla se liší podle zdrojů) patřících do této dynastie se i přes nedostatečné prostředky snažilo navázat na tradice Střední říše. Tak jako ostatní egyptští páni museli i oni odvádět tribut Hyksósům. Ovšem tito thébští vládci, kteří se většinou jmenovali Antef, Sebekemsaf nebo Mentuhotep, pociťovali silněji než ostatní touhu po pomstě na vojensky vyspělejších cizincích. V jejich provincii občas proběhla vzpoura, po níž se situace uklidnila, zavládl pocit rezignace a lidé zase na čas žili s Hyksósy v míru, dokud nepropukla vzpoura další. To trvalo až do doby, než Kamose jako první narušil hyksóskou hegemonii. Jeho nástupci Ahmosovi se podařilo vytvořit silnou ozbrojenou koalici, s jejíž pomocí se zmocnil hyksóského hlavního města Avaridy a definitivně okupanty vyhnal.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama