Nová říše, vrchol starého Egypta

12. února 2008 v 18:54 | Martina |  Nová říše
Nadvládu asijského národa Hyksósů ukončil teprve Ahmose, zakladatel 18. dynastie. S ním začalo pro Egypt nové období blahobytu. Rozkvět Egypta za Nové říše dosáhl svého vrcholu, poté už následoval nezvratný úpadek.

V Egyptě již řadu let vládl chaos. Ke vzniku mnoha malých království v Horním Egyptě přispěly časté občanské války, vzpoury, nepokoje a spiknutí. V severní části, v deltě a ve Středním Egyptě, byli pány Hyksósové, kteří vládli ze svého hlavního města Avaris. Núbijci využili rozpadu centrální moci a jižně od 1. kataraktu si vytvořili vlastní království. Od nástupu 17. dynastie se začaly objevovat první známky vzpoury thébských vládců proti Hyksósům, v jejímž čele stál Kamose. Teprve jeho bratru Ahmosovi se však podařilo dobýt hyksóské hlavní město Avaris a definitivně tak tento národ vyhnat z Egypta. Ahmose založil 18. dynastii, čímž skončilo Druhé přechodné období. Začalo období Nové říše.
18. dynastie (1543 - 1292 př. n. l.)
Zakladatel této dynastie Ahmose je znám především díky svému vítězství nad Hyksósy. Porazil ale rovněž Núbijce, a získal tak pro Egypt zpět území dobytá jeho předchůdci z 12. dynastie. O jeho vládě nemáme mnoho informací, víme však, že se staral hlavně o reorganizaci státní správy a snažil se obnovit pohaslý lesk náboženství. Jeho syn Amenhotep I. pokračoval v otcově dílně a nechal vystavět velké množství chrámů. Po něm nastoupil na trůn Thutmose I., syn jeho vedlejší manželky Eset. Ten dobyl v Núbii území až ke 3. kataraktu a v Asii se dostal až k Eufratu. Jeho syn Thutmose II. neměl s manželkou Hatšepsut mužského potomka, a po jeho smrti tedy znovu vyvstal problém nástupnictví.
Boční větve královské rodiny
Nástupcem egyptského trůnu byl ustanoven Thutmose III., opět syn vedlejší manželky. Byl však příliš mladý, a jeho nevlastní matka Hatšepsut se tedy stala regentkou. Regentství ovšem rychle přerostlo ve skutečné panování, které trvalo celých 22 let. Nová královna se zapsala do historie obchodními kontakty s tajemnou zemí Punt a nádherným zádušním chrámem, který si nechala vystavět v Dér el-Bahrí.
Po smrti své macechy se stal Thutmose III. jedním z nejvýznačnějších válečníků faraonského Egypta. Na jihu a na východě bojoval, vítězil a dobýval, takže Egypt se stal mocnou a všemi obávanou říší. Syn Thutmose III. (a tentokrát i hlavní královny) Amenhotep II. byl nejprve otcovým spoluvládcem a později vládl sám. Období jeho panování bylo poměrně klidné. Následující faraon, Thutmose IV., musel čelit novému nebezpečí z Asie, tentokrát v podobě Chetitů. S těmi bojoval i jeho syn Amenhotep III.
Po něm nastoupil na trůn bezpochyby nejznámější panovník této dynastie, Amenhotep IV., zvaný "kacířský král". Pod vlivem své ženy Nefertiti stanovil hlavním bohem slunečního boha Atona namísto do té doby uctívaného Amona. Toto nové monoteistické náboženství znamenalo i převrat v myšlení a umění. Amenhotep IV. přijal jméno Achnaton a přesídlil z Théb do severněji položeného Achetatonu (dnešní el-Amarna). Po jeho smrti nastoupil na trůn mladý Tutanchaton. Ten se vrátil do Théb, dostal se pod vliv Amonova kněžstva a přejmenoval se na Tutanchamona. Když ve věku dvaceti let zemřel, přejal vládu velekněz Aje, jenž své místo později přepustil ambicióznímu generálovi Haremhebovi, poslednímu faraonovi 18. dynastie, který nechal město Achetaton srovnat se zemí.
19. dynastie
Haremheb neměl dědice a za svého nástupce určil dalšího generála, který se ujal vlády pod jménem Ramesse I. Tento panovník začal stavět Velkou sloupovou síň v Karnaku. Jeho syn Sethi I. se vrátil k dobyvačné politice v Orientu. Za jeho vlády Egypt opět zaznamenal velký rozmach. Ramesse II., další význačný faraon, se zapsal do historie třemi skutky - vítězstvím nad Chetity u Kadeše, délkou své vlády a množstvím budov, které nechal vystavět. Jeho manželkou byla legendární Nefertari, které zasvětil menší chrám v Abú Simbelu.
S jeho nástupcem Merenptahem začíná úpadek Egypta. Třináctý syn Ramesse II. se k moci dostal až v pokročilém věku a nebyl schopen čelit úpadku, který pokračoval až do úplného rozkladu egyptské civilizace po porážce Římem. Po Merenptahově vládě se Egypt ocitl v období sporů o nástupnictví mezi jednotlivými větvemi panovnické rodiny.
 


Aktuální články

Reklama