Thutmose I. u Eufratu

15. února 2008 v 21:00 | Martina |  Nová říše
Poté co Thutmose I. nastolil mír v Núbii a pamětní stélou pevně stanovil jižní hranice země na úrovni třetího kataraktu, začal tento král 18. dynastie a velký válečník snít o dobytí Asie, které by z Egypta učinilo nejsilnější velmoc té doby. Podařilo se mu dosáhnout Eufratu, na jehož březích vztyčil další stélu, která vyznačovala nejsevernější hranici jeho říše.

Když se zakladateli 18. dynastie Ahmosovi I. podařilo zmocnit se v deltě Nilu Avaridy, hlavního města Hyksósů, znamenalo to zlomení posledního odporu asijských okupantů, kteří téměř dvě staletí vládli Egyptu. Toto mimořádně důležité vítězství stálo na počátku nového období prosperity v celém Egyptě. Král se navíc rozhodl, že bude pokračovat v expanzi na asijské území, aby navždy zlikvidoval poslední bašty Hyksósů, kteří pro Egypt představovali stálou hrozbu. Podnikl tedy ještě vítězné tažení do Palestiny. Během tohoto tažení dobyl poslední baštu Hyksósů, velké opevněné město Šaruhén.
Jeho následník Amenhotep I. na expanzivní politiku svého otce navázal, ale sen o dobytí Asie se podařilo uskutečnit teprve dalšímu panovníkovi, Amenhotepovu synovi Thutmosovi I., který se narodil vedlejší králově manželce. Ten se se svými vojáky dostal až k Eufratu a jako první Egypťan se střetl s mocným královstvím Mitanni, jež se na několik desítek let mělo stát zavilým nepřítelem Egypta, než se obě země staly spojenci v boji proti Chetitům.
Dlouhá a náročná cesta
O vojenských taženích Thutmose I. toho příliš nevíme. Jediným zdrojem informací jsou útržkovité zmínky dvou vojáků, kteří bojovali po faraonově boku v Núbii. Jsou jimi Ahmose, syn Abany, a Ahmose-pen-Nechbet. První z nich tažení stručně popsal těmito slovy: "Odjeli jsme tehdy (po skončení tažení na jih) směrem na Recenu (jižní část Palestiny),abychom dále putovali cizími zeměmi. Jeho Veličenstvo došlo až k Naharině, a když se setkalo s nepřítelem (s Mitannci),vypukla bitva. Nepřítele porazilo na hlavu, takže jsme mohli počítat vězně, které zajalo při svých vítězstvích. Působil jsem ve strážní hlídce armády a Jeho Veličenstvo se mohlo přesvědčit o mé chrabrosti. Dovezl jsem vůz i s celým spřežením a daroval jsem mu jej. Ono mne opět odměnilo zlatem."
Ovládnutí núbijské oblasti započal již Amenhotep I. Dokladem postupného ovládnutí Núbie jsou skalní nápisy na ostrově Šai, které oslavují vítězná tažení Ahmose a Amenhotepa I. Thutmose I. pak dokončil ovládnutí regionu a jeho začlenění do egyptského impéria. Nejdelší nápis líčící rozhodující bitvu se dochoval na skalním výchozu na lokalitě Tomba, poblíž třetího kataraktu. Katarakt tvořil vstupní bránu do oblasti kolem hlavního města núbijského království, Kermy.
Nejsme dnes schopni říci, zda se Thutmose k Eufratu vydal po souši přes Pelusium, Joppu a Megiddo, nebo zda dal přednost cestě po moři a vylodil se severněji v přístavu Byblos. Pravděpodobnější je každopádně druhá varianta, neboť Egypťané tehdy měli již roky s Byblem vynikající vztahy. Tímto městem totiž procházelo zboží, které země faraonů nezbytně potřebovala - mimo jiné pověstné dřevo libanonského cedru, které bylo považováno za odolnější než dřevo sykomorové či palmové.
Dalším argumentem ve prospěch "mořské varianty" je fakt, že tuto asijskou část Palestiny se podařilo zkrotit již Thutmosovým předchůdcům. Nemělo by tedy valného smyslu, aby se egyptská vojska vydávala na dlouhý a obtížný pochod oblastmi, které již beztak byly pod egyptskou nadvládou. Lze proto předpokládat, že nový panovník dal přednost moři, nalodil se v Memfidě, jejíž přístav byl jeho častým východiskem, plavil se po Nilu až k moři a po něm pak doplul do Byblu.
Po vylodění se egyptské divize vydaly na cestu a putovaly k řece Orontes, která tekla západně od starobylého města Ugarit. Toto město bylo staré více než 3000 let a leželo na pobřeží 150 km severně od Byblu. Byblos bylo prosperující foinícké město a již po staletí význačná křižovatka obchodních cest. S Egyptem udržovalo vynikající vztahy od doby, kdy faraoni 18. dynastie dobyli Sýrii a vyhnali Hyksósy.
Za Orontem ležela neznámá země
Po překročení Orontu se Thutmose I. a jeho armáda ocitli na nepřátelském území. Mitannci byli lítí válečníci. Již během vstupu egyptských vojsk došlo k několika střetům. Tato oblast měla pro faraona klíčový význam, neboť nesnil jen o egyptské expanzi. Chtěl také za každou cenu získat pod kontrolu karavanní cestu spojující Byblos a Ugarit s východními územími Anatólie, Blízkého východu a království Mitanni, která skrývala mnohá bohatství. Po několika vítězných nájezdech konečně dosáhl svého - získal Naharinu neboli "zemi dvou řek", životně důležité centrum Mitanni na březích Eufratu. Za ním se rozkládalo dosud nedostupné asyrské království.
Faraonovi se ale do cesty postavil sám mitannský král. Došlo k bitvě jižně od města Karchemiš. Po nelítostných bojích nakonec egyptští vojáci nepřítele udolali. Ahmose-pen-Nechbet o tom vypráví: "Znovu jsem bojoval za krále Aacheperkaurea (Thutmose I.). V zemi naharinské jsem pro Jeho Veličenstvo zajal dvacet jedna rukou (Egypťané svým zajatcům uřezávali ruku, aby se jim snáze počítali), získal jsem jednoho koně a vůz." Bitvy byly krvavé, ale nakonec Thutmose získal nad mitannskými (vojsky) vrch. Na paměť tohoto pozoruhodného vítězství nechal panovník vztyčit vítěznou stélu, která zároveň vyznačovala severní hranici Egypta. Úspěšné tažení k hranicím Malé Asie navždy stvrdilo nadřazenost Egypta vůči okolnímu světu.
Vláda Thutmose I. tak odstartovala období prosperity, z níž těžila a kterou posilovala celá 18. dynastie.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama