Thutmose III. Veliký

16. února 2008 v 21:53 | Martina |  Nová říše
Vyprávění o tom, jak musel syn zrozený z vedlejší manželky a prohlášený svým otcem za budoucího faraona krotit svůj hněv, když se regentství nenáviděné macechy královny Hatšepsut donekonečna prodlužovalo. Vyprávění o tom, jak se přece jen dostal k moci, jak macechu po její smrti pronásledoval a jak se stal jedním z největších panovníků své doby.

Faraon 18. dynastie Thutmose II. neměl přímého mužského dědice kromě syna, jehož zplodil s jednou svou vedlejší ženou. Po panovníkově smrti roku 1480 př. n. l. byl tedy faraonem prohlášen právě tento chlapec. Byl však ještě příliš mladý, a proto se regentství ujala jeho nevlastní matka, vdova po Thutmosovi II. Hatšepsut. Její regentství se ale brzy stalo skutečným vládnutím, které trvalo téměř 22 let. Během této doby se mladý Thutmose III., odstavený od moci, nemohl nijak podílet na řízení egyptského státu. Není přesně známo, zda byl vychováván mimo královský palác, ale předpokládá se, že pobýval v Memfidě, kde bylo velitelství egyptských vojsk, což mu umožnilo získat první vojenské zkušenosti.
Po smrti své ambiciózní macechy, která vládla, jakoby byla faraonem, se Thutmose III. konečně dostal k moci. Dlouhá léta plná frustrace jen přiživila jeho zášť a nenávist. Když tedy nastoupil na trůn, začal svou macechu, přestože již byla po smrti, zavile pronásledovat. Hatšepsutino jméno bylo stesáno a vymazáno ze všech staveb a nahrazeno jmény Thutmosova otce a děda. Po dokonání pomsty a zklidnění vášní navázal nový panovník na rodinnou tradici a stejně jako jeho předkové nechal vybudovat velké množství staveb, zejména v Thébách.
Sedmnáct vojenských tažení do Asie!
Thutmose III. je považován za jednoho z nejvýznačnějších faraonů egyptské historie. Za svou slávu vděčí vojenským tažením, neboť právě v této oblasti prokázal mimořádné schopnosti. Za jeho vlády dosáhl Egypt takového územního rozmachu, jaký už pak nepodařilo žádnému jeho nástupci zopakovat. Tehdejší egyptská říše sahala od Napaty u 4. nilského kataraktu až k Eufratu v Malé Asii. Tamní království Mitanni rozkládající se na území Arménie, Sýrie a Asyrské říše mělo totiž zálusk na území, která podléhala egyptské svrchovanosti. Faraon musel podniknout sedmnáct tažení, než se mu podařilo dosáhnout úspěchu a nastolit v oblasti Předního východu pořádek.
Jednotlivá tažení prokázala, že Thutmose III. byl velmi schopným stratégem. Nejprve se zmocnil Sýrie a Palestiny a po tři roky zde reorganizoval státní správu. Posléze zaměřil své úsilí na několik foinických přístavů, aby získal bezpečnou námořní základnu a vyhnul se tak dlouhé a strastiplné cestě po souši, která by z velké části vedla i pouští. Po tomto zajištění týlu zahájil počínaje osmým tažením velkou ofenzívu proti mitannskému království. Přešel Sýrii, dostal se k Eufratu a nakonec porazil nepřítele v bitvě u Megidda (na území současného Izraele). Toto vítězství bylo tak působivé, že ostatní nepřátelé (Chetité, Babyloňané a Asyřané) se Egyptu podrobili raději dobrovolně.
Z Thutmose III. šel opravdu strach. Byl nejen velmi mocný, ale i nelítostný. Vždyť se říkalo, že hlavy svých poražených nepřátel vystavuje jako lovecké trofeje! Ke konci života ještě potlačil vzpouru na území Súdánu. Jeho armáda se tak dostala až ke 4. kataraktu, což se nepodařilo žádnému z jeho předchůdců. Za více než třicetileté vlády tohoto vynikající válečníka a zároveň význačného stavitele zažil Egypt období nevídané prosperity a byl na vrcholu moci. Po Thutmosově smrti kolem roku 1424 př. n. l. proběhlo střídání na trůnu bez konfliktů, neboť panovník byl natolik moudrý, že ještě za svého života zapojil svého nástupce, budoucího Amenhotepa II., do vlády, a tak předešel problémům, které sám zažil s nevlastní matkou, královnou Hatšepsut.
Účtování na zdech chrámů
Když Thutmose III. dobyl nějakou nepřátelskou zemi, rozhodně se ji nesnažil zničit, nebo z ní násilím učinit egyptskou provincii. Spokojil se s tím, že ji vyhlásil za území podléhající egyptskému vlivu, a k moci dosadil své věrné. Mladé syny tamních urozených hodnostářů a panovníků nechal odvést do Théb, kde je vychovatelé zasvěcovali do egyptských mravů a do problematiky státní správy. Poté se vraceli zpět do země svého původu. Tato obratná politika umožnila Egyptu bohatnout z vysokých daní, které musely platit podrobené země. Konečné součty takto získaných daní nechal Thutmose III. vytesat na zdi Amonovy svatyně v Karnaku.
 


Aktuální články

Reklama