Haremheb, samozvaný generál

6. března 2008 v 19:57 | Martina |  Nová říše
Po smrti Amenhotepa IV., který se pokusil prosadit Atona jako jediného boha, získalo zpět své výsady Amonovo božstvo. Ale jistý mocný generál se zmocnil vlády a prohlásil se faraonem.

Amenhotep IV.-Achnaton zemřel a s ním i Atonův kult. Po krátkém intermezzu tajemného Smenchkarea byl na trůn dosazen mladičký Tutanchamon, který se navrátil do Théb a obnovil uctívání starých bohů v čele s Amonem. Jeho nejbližšími rádci byli Amonův velekněz Aje a generál Haremheb. Haremheb pocházel ze staré a urozené rodiny z Hutnesut - bývalé Alabastronpolis (dnes Kóm el-Ahmar Sauris), města uctívajícího boha Hora. Celá jeho kariéra byla spojena s armádou. Generálem byl již za Achnatonovy vlády. Tehdy možná z vypočítavosti přijal jeho myšlenky, což mu však později nezabránilo podporovat záměry Amonova kněžstva a loajálně sloužit novému mladému faraonovi.
V Thébách se Haremheb těšil prestiži, jež neměla u jiných velitelů egyptské armády obdoby. Vojáci tohoto vynikajícího, ctižádostivého a energického taktika milovali. Haremheb uměl ve svém okolí vzbuzovat úctu i bázeň. Poté, co se stal velkým správcem královského domu, byl poctěn titulem prince (iri-pat), který byl důkazem jeho vysokého postavení. Tento muž milující řád a věrný služebník své vlasti podnikl po boku mladého krále výpravu do Palestiny a několik vojenských tažení s cílem posílit ochranu egyptských hranic ohrožovaných Chetity.
Kdo se stane Tutanchamonovým nástupcem?
Poté, co Tutanchamon ve dvaceti letech zemřel, přišla na pořad dne otázka nástupnictví. Haremheb, ač byl již tehdy mocným představitelem Egypta, přenechal trůn staršímu veleknězi Ajemu. Aje býval Achnatonovým ministrem a velitelem vozby a k mladému Tutanchamonovi měl velmi blízko. Honosil se titulem "otec boha", neboť se oženil s Tejí, kojnou královny Nefertiti. Dost privilegií na to, aby se mohl ucházet o nejvyšší post. Právě Aje řídil Tutanchamonův pohřeb včetně obřadu Otevírání úst, který byl obvykle vyhrazen pro dědice trůnu. V čele Egypta stál čtyři, aniž by se nějak výrazněji prosadil. Nepodařilo se mu ani dostat na trůn svého údajného syna Nachtmina.
Haremheb se za Ajovy vlády projevoval jako velký diplomat a dostalo se mu mnoho poct. Když starý panovník zemřel, byla již jeho pověst taková, že nikdo nemohl zpochybnit jeho nárok na trůn. Zcela přirozeně se tedy stal novým egyptským králem a ukončil tak dlouhé panování dynastie potomků faraona Ahmose I. Psal se rok 1318 př. n. l.
Nechť Achnatonovo jméno upadne v zapomnění!
Návrat k Amonovu kultu začal na popud Aje již za vlády Tutanchamona. Mladý panovník podepsal výnos, kterým nařizoval obnovení kultů a pranýřoval poblouznění svého předchůdce. Tento výnos byl vystaven v Amonově chrámu v Karnaku u paty třetího pylonu. Haremheb chtěl jít ještě dál, aby jeho vláda byla skutečným začátkem nové éry. Počátek své vlády datoval smrtí Amenhotepa III. Celé amarnské období tak mělo být navždy vymazáno z paměti. Prokleté město Achetaton nechal srovnat se zemí, aby nic nezůstalo po kacířských skutcích Amenhotepa IV., jehož jméno přikázal stesat ze všech chrámů a staveb. Svým jménem přepisoval dokonce i jméno Tutanchamona. Když odstranil vše, co souviselo s amarnskou rodinou, začal se Haremheb označovat za zakladatele nové dynastie a přímého následníka zakladatelů 18. dynastie.
Nicméně neuspokojil se s pouhým vymazáním z minulosti. Během 27leté vlády se "Hor", "Silný býk nadaný záměry", především snažil posílit nastolený řád a byl také velkým stavitelem. Vděčíme mu za rozšíření Ajova zádušního chrámu v Medínit Habu, za stavby v jeho oblíbeném městě Memfidě, ale i za aktivitu v Karnaku, kde začal s budováním sloupové síně a vztyčil 9. a 10. pylon na jihu a 2. pylon na západě. Kromě hrobky v Sakkaře si nechal vybudovat i podzemní hrobku v Údolí králů.
Díky němu byl znovu nastolen sociální řád, přerušený amarnským obdobím. Ve snaze potlačit korupci a zneužívání moci úředníky zavedl institut soudce a regionálních soudů, od nichž vyžadoval maximální přísnost. V Horním a Dolním Egyptě nastolil odlišné právní systémy, které svěřil dvěma vezírům podléhajícím přímo jemu. I armáda prošla reorganizací, neboť vytvořil dva okrsky, jeden na jihu a druhý na severu. Až do své smrti v roce 1292 př. n. l. se snažil obnovit lesk země, která byla zmítána pochybnostmi a vnitřními spory a oslabena 30 roky náboženského vření a politické nejistoty.
 


Aktuální články

Reklama