Mocné kasty Nové říše

29. března 2008 v 19:59 | Martina |  Nová říše
V období Nové říše došlo k reorganizaci armády a k nebývalému posílení jejího vlivu. Z armády, složené především ze žoldáků, se vyvinula vojenská aristokracie, která měla stále větší vliv na řízení státních záležitostí. Souběžně s tím stoupal i význam kněží. Na konci vlády 18. dynastie navíc zaujali klíčové posty ve faraonově bezprostředním okolí také bývalí cizí otroci. Tyto tři nové skupiny se velmi rychle staly vážnou hrozbou pro oslabený majestát.

S nástupem 18. dynastie, založené Ahmosem, začala epocha zásadních změn v životě Egypťanů, epocha, v níž země poznala koně a bojové vozy a v níž vznikla silná dobyvačná armáda složená především ze žoldáků. K tomu připočtěme stále centralizovanější státní správu, kterou měli v rukou královští úředníci se silnými pravomocemi, rozvíjející se zahraniční obchod a kněžstvo, jež svou moc získalo díky darům králů, kteří tak chtěli potvrdit svůj božský původ.
Egypťané, kteří nebyli nijak zvlášť bojechtivým národem, již dříve přenechávali starost s vedením války jiným. Nikdy předtím ale v egyptské armádě nebylo tolik žoldáků jako v období Nové říše. Faraoni Staré a Střední říše se při dobývání núbijských území spokojili s ozbrojenými jednotkami jednotlivých nomů. Ovšem početné války na severu i jihu země a obavy z nových invazí vedly panovníky 18. dynastie k založení profesionální armády s přesnou organizací a hierarchií, kterou podporovala strukturovaná a pružná hospodářská správa. Zkrátka byla to armáda schopná udržet na uzdě válečnické choutky příliš nebezpečných sousedů nebo vést zemi k dobytí nových území.
Je pravda, že geopolitická situace se tehdy změnila. Blízkovýchodní mocnosti představovaly stále větší hrozbu. Ve Středomoří to vřelo a velmoc jako Egypt nemohla zůstat stranou prudkých změn. Silná národní armáda proto byla nutností. Původní námezdní velitelé obsadili klíčové funkce, např. velitele vojáků nebo velitele královské vozby. Vojenské posty jim otevřely cestu k dalším významným funkcím ve státní správě. Vojenští velitelé tak na faraonův příkaz organizovali budování kanálů, starali se o dopravu stavebního materiálu, spravovali královskou pokladnici nebo zasahovali do některých správních sporů. Dokud byl panovník silný, stačilo této vojenské aristokracii, že bohatla, a loajálně sloužila svému panovníkovi. Jakmile ale začala královská moc ztrácet půdu pod nohama, byli vojáci první, kdo se pokusil silou se zmocnit trůnu.
Všudypřítomné kněžstvo
Druhou silnou vrstvu země tvořili kněží. Od začátku vlády 18. dynastie byli doslova hýčkáni faraony, kteří ve snaze obnovit svou tradiční božskou legitimitu, pošlapanou dvěma stoletími hyksóské nadvlády, vynakládali neuvěřitelné množství královských peněz na krášlení chrámů a financování jejich chodu. Právě s Hyksósy začali bojovat králové Senachtenre/Sekenenre Tao a Kamose i regentka královna Ahhotep, jejich snažení dovršil panovník Ahmose. Všichni bojovali s vojskem pod Amonovou standartou. Vítězství bylo přičítáno mocnému božstvu a činy panovníka byly glorifikovány, spojeny s činy Amona a tímto posvěceny. Boj Ahmose a Hyksósů byl připomínán na mnoha památnících, mezi jinými na reliéfech pocházejících ze stěn svatyně, kterou nechal vystavět ve významném náboženském centru v Abydu. Fragmenty ilustrují válečné scény, je na nich zachycena královská válečná loď s celou flotilou, egyptské bojové vozy tažené koňmi, jezdectvo ženoucí se lánem obilí i svázaní hyksóští zajatci s oholenými hlavami a smyčkami provazů kolem krků.
Egypt byl odjakživa zemí, kde světská moc splývala s duchovní a náboženská víra v podstatě řídila život obyvatel. Proto faraoni považovali za důležité navázat na tradice a "rekonstruovat" kněžstvo, jehož úkolem bylo velebit slávu božského faraona.
Kromě oprav chrámů tedy v období Nové říše značně vzrostl počet kněží a úředníků pověřených jejich správou. Chrámy se stávaly skutečnými státy ve státě, v nichž vládlo důsledné hierarchické uspořádání od nevýznamných zahradníků až k obávaným velekněžím, jejichž síla zakrátko otřásla faraonským trůnem. Všichni panovníci Nové říše věnovali nemalou pozornost budování nádherných chrámů zasvěcených Amonovi, jemuž tak děkovali, že jim zajistit to či ono vítězství. Chrámy rovněž obdarovávali velkými podíly z válečné kořisti. Zdálo se, že snad faraoni mezi sebou soutěží, kdo nechá zbudovat nejkrásnější, největší a nejokázalejší stavbu. Díky tomu chrámy shromažďovaly nesmírné bohatství, jež se v určitých obdobích vyrovnalo jmění jejich mecenášů. Kněží využívali své moci k ovlivňování národa, jenž byl náboženstvím zcela pohlcen, a stále více se vměšovali do politického života. Amarnské kacířské období je výstižným příkladem reakce na dusivou všudypřítomnost kněžstva, které se stalo hrozbou oslabenému královskému majestátu.
Žoldáci a kněží postupně vytlačovali dřívější aristokracii Střední říše, jejímiž typickými příslušníky byli nomarchové a vysocí dvorští hodnostáři. Tyto dvě nové síly nakonec v okamžiku, kdy za vlády Ramesse III. začal neodvratný úpadek země, převzaly moc.
Královští otroci
V období Nové říše vznikla ještě třetí vrstva, která sice nemohla konkurovat armádě či kněžím, ovšem i jí se podařilo, i když nenápadněji, najít si cestičku k moci. Jednalo se o bývalé otrokyAmenhotepa III. a Amenhotepa IV. hrál důležitou roli jistý Dudu, bývalý otrok semitského původu. Dokonce si nechal vystavět velkolepou hrobku v el-Amarně, kde nápis opěvující jeho slávu říká: "Byl jsem nejvyššími ústy celé země." cizího původu, kteří se jako královi oblíbenci dočkali někdy až oslnivého vzestupu. Král si jich leckdy vážil víc než vlastních poddaných. Stávali se faraonovými písaři, správci královské pokladny nebo zplnomocněnými královými vyslanci. Na dvoře Znamená to, že se stal za Achnatonovy vlády jakýmsi premiérem. Jiný otrok, tentokrát syrského původu, se jmenoval Benezne, syn Jupův, a stal se prvním vyslancem Jeho Veličenstva, jímž byl faraon 19. dynastie Merenptah.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama