Josef, mistr snů ze Starého zákona

1. dubna 2008 v 19:04 | Martina |  Nová říše
Jákobův nejmilejší syn Josef je v judaismu symbolem spravedlnosti. Sny, které se mu zdály již od dětství, mu slibovaly výjimečný osud. Sny byly tehdy pokládány za poselství od bohů. "Mistr snů" byl sice nejprve stižen nenávistí svých bratrů, jeho pozoruhodné schopnosti a umění vykládat zakódované obrazy mu ale získaly pozornost faraona. Josef se stal prvním zachráncem egyptské země, v níž také zemřel, byl nabalzamován a pohřben v sarkofágu. O 400 let později jeho potomci přenesli jeho rakev a uložili ji poblíž desek zákona.

Jákob žil v zemi kanaánské. Měl dvanáct synů, z nichž ovšem nejraději měl toho předposledního, Josefa. Josefovi bratři ale žárlili na jeho krásu a moudrost. Jejich zlobu však vyvolávala především Josefova schopnost vyprávět a vykládat své sny. Josefovi bylo sedmnáct let, když poprvé vylíčil bratrům svůj sen: "Vážeme na poli snopy. Tu povstane můj snop a zůstane stát. a hle, vaše snopy obcházely kolem něho a klaněly se mému snopu." Zatímco Jákob chápal sen jako božskou předzvěst, Josefovi bratři z něj cítili jen snahu jim vládnout. Později měl Josef další sen: "Klanělo se mi slunce, měsíc a jedenáct hvězd." O nějaký čas později vyslal Jákob své syny pást ovce do Šekemu. Posléze za nimi poslal Josefa, aby zjistil, co je nového, a poptal se na dobytek. Když bratři zdáli viděli, jak se k nim Josef blíží, smluvili se, že se nepříjemného rivala zbaví. Rozhodli se ho zabít a vhodit do některé cisterny.
Rúben, Jákobův prvorozený syn, se ale postavil proti. Nakonec bratry přemluvil, aby Josefa hodili do cisterny živého. Měl v úmyslu se pro něj později vrátit a vysvobodit ho. V Rúbenově nepřítomnosti ale Juda přesvědčil ostatní bratry, že výhodnější než Josefa zabít bude prodat jej karavaně izmaelských obchodníků. Tak tedy prodali toho, jehož přezdili na "mistra snů", za dvacet šekelů stříbra. Po návratu domů ukázali Josefovi bratři Jákobovi suknici jeho nejmilejšího syna poskvrněnou kozí krví a tvrdili, že ho rozsápala divá zvěř. Jákob na sobě v zoufalství roztrhal šaty.
Josef Egyptský
Josef byl odveden do Egypta a prodán jako otrok Potífarovi, faraonově důstojníkovi. Když Potífar zjistil, jak je Josef schopný, svěřil mu vedení svého domu. Potífarova žena byla uchvácena mladíkovou krásou a snažila se jej svést. Josef ale jejím svodům odolal, což u ženy vyvolalo hluboké zklamání. Z pomstychtivosti obvinila mladého muže, že se naopak on snažil svést ji. Josef se podruhé dočkal nespravedlivého zacházení a byl uvržen do žaláře. Velitel žaláře si ho ale oblíbil a pověřil ho, aby se staral o ostatní vězně. Ve vězení seděli také faraonův číšník, jenž panovníkovi podával nápoje, a pekař, který mu připravoval chleba. Když se dozvěděli, že Josef umí vykládat sny, požádali jej, aby jim prokázal tuto službu. Číšníkův sen vyložil Josef jako dobré znamení a oznámil mu, že bude brzy propuštěn. Pekařovi naopak zvěstil brzkou popravu. Obě předpovědi se splnily. Faraona trápily dva sny, které jeho mudrci nebyli schopni vysvětlit. Proto si povolal tehdy třicetiletého Josefa.
Výklad faraonových snů
Ve svém prvním snu viděl faraon sedm vykrmených, krásných pasoucích se krav, ke kterým přistupuje sedm vychrtlých a nevzhledných krav. Těch sedm hubených krav sežralo sedm vykrmených. V druhém snu viděl sedm nádherných obilných klasů vyrůstajících z jediného stébla a sedm jalových a hubených klasů, které pohltily klasy zdravé. Josef sdělil faraonovi, že oba sny vyjadřují stejnou předpověď, a nabídl se, že ji může ve jménu Boha vyložit. Sny znamenaly, že Egypt čeká sedm let hojnosti, po nichž bude následovat sedm let strašlivého hladomoru. Bylo proto třeba začít vytvářet zásoby na hladové roky. Na faraona výklad zapůsobil a jmenoval Josefa správcem celé země. Načež Josef začal hovořit sedmdesáti jazyky vysokých egyptských hodnostářů. Před tímto zázrakem faraon Josefovi ke správcovství celé země přidal ještě za ženu Asenatu, dceru kněze z Ónu.
Josef začal shromažďovat obilí ve velkých sýpkách, které pak v dobách hladu otevřel. Pro obilí si přicházeli Egypťané i obyvatelé okolních zemí. Byli mezi nimi i jeho bratři, kteří Josefa nepoznali a klaněli se před ním přesně tak, jak to kdysi předpověděl jeho sen. Josef se rozhodl je vyzkoušet, aby zjistil, zda se jejich tvrdá srdce obměkčila. Po těchto zkouškách se jim dal poznat a požádal je, aby přivedli i otce. Když Josef viděl Jákoba přicházet, vrhl se mu kolem krku a rozplakal se. Faraon dovolil celé rodině, aby se usadila v Egyptě. Do Egypta utíkali před hladem další Hebrejci. Usadili se v zemi, začali prosperovat a nakonec jich bylo tolik, že se o mnoho let později začal jiný faraon cítit Hebrejci ohrožen, a uvrhl je proto do otroctví. Pak nařídil vyvraždění všech novorozených chlapců. Mezi těmito dětmi byl i Mojžíš, který vraždění unikl a později osvobodil židovský lid z egyptského jařma.
Josef v bibli
V první z Pěti Mojžíšových knih se vypráví o stvoření světa a lidských bytostí. Převážná část knihy je věnována osudům Abrahama, Izáka a Jákoba. Tito tři respektovaní muži s početným potomstvem byli předchůdci židovského národa (slovo "Žid" vzniklo ze jména Juda - hebrejsky Jehúdá, "Ten, kdo vzdává chválu"; Juda byl jedním z Josefových bratrů). Příběh Jákobova syna Josefa je vyprávěn v 37.-50. kapitole knihy Genesis. Někteří historikové se domnívají, že Josefův příběh se odehrál v Egyptě v 18. století př. n. l., jiní jej datují o 4 století později. Jákobovi synové (Rúben, Šimeón, Lévi, Isachar, Juda, Zabulón, Josef, Benjamín, Dan, Neftalí, Gád a Ašer) se stali vůdci dvanácti izraelských kmenů. Josefův kmen byl nazván po jeho dvou synech: Efrajim ("Bůh dal plodnost") a Manases ("Bůh dal zapomenutí"). Dlouho po Josefově smrti byly tyto kmeny uvrženy novým faraonem do otroctví. Proto pod Mojžíšovým vedením z Egypta odešly a odebraly se do země Kanaán, kterou Bůh Abrahamovým potomkům přislíbil.
Biblický příběh v současné krajině
Biblické příběhy lze zasadit do krajiny současného Egypta. Mnoho názvů vesnic a městeček má kořeny ve staroegyptštině, jako např. Bedrašén, Šobramat - osady poblíž archeologické lokality Sakkara. Stále existuje místo v Héliopoli, kde podle lidové ústní tradice stál strom, jenž ochránil svatou rodinu při jejím útěkem do Egypta. Podobně se traduje i poloha tzv. Mariiny studny… Tato místa se stala středisky úcty koptských i křesťanských poutníků a věřících. Jedno místo však uniká, přestože má pravděpodobně souvislost s biblickým příběhem Josefa. Oním místem je malá vesnice ležící na východním břehu kanálu, podél něhož vede silnice spojující Gízu a Sakkaru. Vesnice se nazývá el-Azizija. Podle místní lidové tradice se zde nacházel palác faraonova důstojníka Potífara, v němž se měla jeho žena pokusit svést Josefa a následně ho obvinila, že ji napadl. Není však jisté, nakolik lze místní tradici věřit…
 


Komentáře

1 ZdenekZ | E-mail | 17. ledna 2017 v 17:12 | Reagovat

Chtěli byste zvýšit návštěvnost na masch.blog.cz několikrát? Hledat v google: Masitsu's tricks

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama