Libyjští Šešonkové na egyptském trůnu

6. dubna 2008 v 9:32 | Martina |  Období úpadku
V Ehnásíje el-Medíně ve středním Egyptě uchvátila rodina libyjského původu trůn, který zůstal volný po vládě nepříliš politicky významných tanidských panovníků. Založila 22. dynastii a nastolila vojenskou diktaturu, která se postupně rozšířila až k Thébám a do delty Nilu. Libyjská hegemonie ale skončila chaosem a rozdělením země mezi dvě dynastie. Teprve po nástupu núbijského černého faraona Pianchiho se Egyptu podařilo načas vybřednout z chaosu.

Za vlády 20. dynastie již Libyjci představovali silnou kolonii žoldáků (Mašavašové), žijících v deltě Nilu. Tito Libyjci se postupem času poegyptštili, ztratili svou původní identitu a zcela splynuli s novou zemí. Asimilovaní žoldáci sice neměli jemnost svých hostitelů, o to silnější pozici si ale získali v armádě. Když zemřel poslední tanidský faraon 21. dynastie Pasbachaenniut II., zmocnil se trůnu člen klanu Šešonků. Autorita rodiny Šešonků, žijících v Ehnásíje el-Medíně na "libyjském schodě", byla uznávána až v Tell el-Bastě a ve Fajjúmu.
Libyjci svou vládu upevňovali několika způsoby. Rozvoj teokratické vlády v době 21. dynastie jistě učinil v rozhodující fázi přebírání moci jejich vládu přijatelnou tak, že jejich politice propůjčil božskou autoritu. Libyjci rovněž přestali být postupně vnímáni jako cizinci a v umění zcela přebírají egyptské vzory. O jejich vlastní kulturní integraci však nelze hovořit, neboť si uchovávají např. vlastní, výrazně neegyptská jména jako Šešonk, Takelot, či Osorkon.
Šešonk I. byl velícím generálem faraonovy armády a oženil se s panovníkovou dcerou Maatkare. Byl to tedy silný muž, který bez obtíží převzal žezlo po starém Pasbachaenniutovi. Kromě toho, že se oženil s princeznou královského rodu, posílil a legitimizoval svou vládu ještě přijetím titulatury, která jej spojovala s předcházející dynastií. Tento nejvyšší velitel "Maů" (Mašavašů) po svém nástupu na trůn rychle jmenoval svého syna Iupuata veleknězem Amonova kultu a velícím generálem své armády. Svou rezidenci a sídlo centrální moci Šešonk I. umístil do Tell el-Basty. Na dvůr si přivedl nejrůznější hodnostáře libyjského původu, kteří byli pány většiny velkých měst v deltě. Egypťanům se ale zřejmě tyto změny vůbec nelíbily, takže například většina Amonových kněží z Karnaku odešla na jih země a do Núbie.
Vyplenění Jeruzaléma
Šešonk I. se snažil vrátit zemi její někdejší slávu. Byl především válečníkem, takže dával přednost vojenské cestě a nevšímal si při tom pobouření obyvatel, kteří protestovali proti krutosti vojáků a příliš vysokým daním. Kolem roku 925 př. n. l. podnikl Šešonk vítězné tažení do Palestiny. Ještě před tím obnovil obchodní styky s Byblem, který byl strategickou základnou pro všechny výpady do Asie. V Izraeli vládl tehdy král Šalamoun. Po jeho smrti vypukly spory o nástupnictví mezi Jarobeámem, který uchvátil trůn, a Rechabeámem z judského kmene, jehož zesnulý panovník určil za svého nástupce. Šešonk využil jejich hádek, svá vojska vyslal na zteč Jeruzaléma a vyplenil jeruzalémský chrám. Díky tomuto vítězství Egypt obnovil své někdejší hranice v Asii a především naplnil chrámové pokladnice nádhernými cennostmi.
Libyjský král se chtěl zapsat do historie stejně jako jeho předchůdci, a tak v Karnaku zahájil velké stavební práce a pověřil svého syna Iupuata jejich řízením. Šešonk I. nechal před druhý pylon přidat slavnostní nádvoří se sloupořadím, dnes označované jako tzv. búbastidský sál, a na vnější zeď jižní brány nechal vyrýt líčení svého vítězství nad judskými a izraelskými kmeny.
Dědici a úpadek
Po dvaceti letech vlády stanovil Šešonk I., že se jeho nástupcem stane jeho syn Osorkon. Ten převzal moc jako Osorkon I. (cca 924 - 889 př. n. l.), navázal na politiku svého otce a stejně jako on štědře obdarovával hlavní posvátná města v zemi - Héliopoli, Memfidu, Tell el-Bastu a Karnak. Hned jak nastoupil na trůn, jmenoval svého syna Šešonka II. Amonovým veleknězem, a zbavil tak funkce svého bratra Iupuata. Pokud se Šešonk II. dostal na trůn, bylo to jen na velmi krátkou dobu. Za dalšího skutečného vládce tedy můžeme považovat Takelota I., syna Osorkona I. a jedné konkubíny, který zůstal na trůně přibližně v letech 889 - 874 př. n. l.
Velký stavitel Osorkon II. (cca 874 - 850 př. n. l.) zvelebil Tell el-Bastu, nechal zrestaurovat chrám na Elefantině a zahájil stavební práce v Thébách. Co se týče mezinárodní politiky, posílil tento faraon obchodní vztahy se Středním výhodem a nesměle se pokusil bojovat s Asýrií, z níž se během několika málo let stal hrozivě mocný soused. Za tímto účelem si zajistil spojenectví palestinských pevností, jež byly posledními hradbami před egyptskými hranicemi.
Po smrti Osorkona II. vyvstal problém nástupnictví. V Tanidě nastoupil na trůn jeho mladší syn Takelot II. a vládl asi v letech 850 - 825 př. n. l. Současně s tím ale v Thébách získával stále větší vliv velekněz Amonova kultu a Takelotův nevlastní bratr Nimlot, který svou dceru Karomamu provdal za Takelota II. Po Nimlotově smrti Takelot udělal velkou chybu - na Nimlotovo místo zvolil jednoho ze svých, nikoli Nimlotových synů. Mezi oběma větvemi rodiny vypukl nesmiřitelný konflikt, který stál na počátku nezvratného úpadku.
Počátek úpadku
Šešonkovi III., který nastoupil na trůn po Takelotu II., se zřejmě na nějaký čas podařilo ztlumit vášně tím, že dovolil, aby si Amonovo kněžstvo samo zvolilo svého velekněze. Byl to však jen klid před bouří. Neshody se již netýkaly jen severu a jihu, ale zachvátily i deltu. V 8. roce vlády Šešonka III. si jistý Padibastet ("jmenovaný Bastetou"), považovaný za příslušníka královské rodiny, přivlastnil titul faraona a v Tell el-Mukdamu založil 23. dynastii, jež vládla paralelně s posledními panovníky 22. dynastie. Na jedné straně tedy panovali Takeloti, Osorkonové a Šešonkové, na straně druhé zase jiní Šešonkové. Tento neuvěřitelný zmatek připravil cestu k moci dvěma význačným osobnostem - v Sajích Tefnachtovi, důležitému libyjskému vůdci západních krajů v deltě, a v Núbii Pianchimu, černému faraonovi z Napaty. První založil efemérní 24. dynastii, druhý poněkud trvalejší 25. dynastii, která Egyptu načas vrátila alespoň zdání územní jednoty.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama