Postupný úpadek

5. dubna 2008 v 21:41 | Martina |  Období úpadku
Nová říše, období prosperity a rozkvětu, skončila s faraonem 19. dynastie Ramessem II. Počínaje vládou jeho syna Merenptaha začal v Egyptě postupný úpadek. Ten pak byl završen zabráním faraonské říše Římany.

Psal se rok 1212 př. n. l. Po 67 let trvající vládě zemřel velký Ramesse II. a svůj trůn odkázal třináctému synu Merenptahovi. Tomu bylo tehdy již přibližně 60 let. Podařilo se mu ještě zachovat prestiž Egypta a podniknout vítězná tažení do Libye a Asie. Tím však nebylo nebezpečí zdaleka zažehnáno. Mohutné stěhování indoevropských národů do Středomoří na konci 2. tisíciletí př. n. l. otřáslo postavením mocností. Chetité a Asyřané byli stále nepříjemnějšími soupeři.
Egypťané nad nimi sice dlouho vítězili, po určité době však již neměli sílu dál bojovat (mimo jiné kvůli oslabené moci, špatně vycvičenému vojsku a vnitřním sporům). Problém související s novými vlnami migrace byl pro faraony nepřekonatelný. Navíc musíme připomenout, že s výjimkou několika význačných králů již v čele Egypta nestáli charismatičtí panovníci, kteří by dokázali upevnit moc a těšit se důvěře a podpoře celého národa.
Poslední záblesky 19. dynastie (1212 - 1186 př. n. l.)
Merenptahovi se podařilo porazit Libyjce, a Egypt tak prožil poslední záblesky své uhasínající slávy. Po smrti panovníka roku 1202 př. n. l. však vyvstaly spory o následnictví. Jistý Amenmesse, syn jinak neznámé dcery Ramesse II., v bojích o trůn zvítězil nad jinými rivaly. Po pěti letech byl vystřídán Sethim II., legitimním Merenptahovým dědicem, kterému se zřejmě ještě podařilo udržet načas zemi jednotnou a v relativním klidu. Po něm měl vládu převzít jeho syn Ramesse Siptah, kterého měl se svou třetí manželkou.
Egyptu vládla žena a cizinec
Siptah byl však příliš mladý, a tak se regentství nad královstvím ujala Sethiho druhá manželka Tausret. Podle tradice královna vládla, jako by byla faraonem. V panování ji ovlivňoval cizinec, kancléř Bej, za vlády Sethiho II. královský písař. Když Siptah nastoupil na trůn, změnil si jméno na Merenptah-Siptah. Mladý panovník však vládl pouze 6 let a v roce 1189 př. n. l. zemřel. Vládu tedy definitivně převzala Tausret. Za vlády Tausret s kancléřem Bejem a Siptah začala v zemi vládnout anarchie. Do Egypta pronikali cizinci, zvláště Syřané, a prosazovali zde svou vůli. Po smrti Tausret se zřejmě dočasně ujal vlády kancléř Bej, než ho vystřídal Egypťan Sethnacht, který založil 20. dynastii.
20. dynastie (1186 - 1078 př. n. l.)
Za vlády Sethnachtova syna Ramesse III. zažil Egypt poslední přechodné uklidnění. Král provedl rozsáhlé správní a sociální reformy a upevnil vojenský systém narušený několikaletou anarchií. V zahraniční politice se mu podařilo úspěšně čelit pokusům o invazi ze strany libyjských a asijských kmenů. Konec panovníkova života byl poznamenán hospodářskými nesnázemi a spiknutími, jež organizovali někteří jeho blízcí a ženy z královského harému. Vlády Ramesse IV. až Ramesse XI. Znovu přinesly anarchii a rabování země, neboť žádný z těchto panovníků nebyl schopen dostatečně se prosadit. Po smrti posledního panovníka ramessovské dynastie se země prakticky rozpadla na dvě části. Toto období nazýváme Třetí přechodnou dobou (1078 - 715 př. n. l.).
21. dynastie (1078 - 945 př. n. l.)
Na severu vládl Nesbanebdžed, na jihu thébský velekněz Hrihor a po něm Pianchi. Nesbanebdžed založil dynastii, jejímž hlavním městem byla Tanis. Trůn odkázal synovi Pasbachaenniutovi I. Jižní vládce Pianchi své mocenské nároky podpořil svatbou se ženou královské krve, pravděpodobně dcerou Ramesse XI. Z tohoto svazku vzešel jeho následník Pinodžem I., jenž musel čelit pokračujícím vnitřním sporům, a Mencheperre, který se stal po otci Amonovým veleknězem a po smrti bratra i faraonem. Další panovníci pak nedokázali vzdorovat vzrůstajícímu vlivu libyjské náčelnické rodiny z delty, která založila 22. dynastii.
Od 22. k 25. dynastii (945 - 664 př. n. l.)
Díky libyjským žoldnéřům, kteří byli již dlouho členy královské armády, se k moci dostala dynastie Šešonků. Nastolila vojenskou diktaturu, nicméně zachovala egyptské rituály. Království se však znovu začalo rozpadat. Nikdo z potomků Šešonka I. nebyl schopen zachovat jednotu země, jež se tříštila na malá království. Egypt se rozpadl na menší oblasti, které byly ovládány královskými rodinami z velkých center, jako například z Tanidy, Herakleopole Magny či Leontopole. Tato situace trvala až do nástupu Pianchiho z 25. dynastie, černého faraona núbijského původu, který zřejmě pacifikoval tři čtvrtiny území. Jeho následníci však byli poraženi Asyřany, kteří posléze dobyli Memfidu a severní části Egypta, a vyplenili i Théby.
26. dynastie (664 - 525 př. n. l.)
Psammetik, místní vládce v Sajích, vyhnal s pomocí řeckých žoldnéřů Asyřany z Egypta. Díky němu v zemi znovu zavládl mír. Jeho syn Neko II. zahájil práce na proražení průplavu mezi pelusijským ramenem Nilu a Rudým mořem, předobrazem pozdějšího Suezského průplavu. Období 26. dynastie lze charakterizovat obratem celé společnosti k minulosti, kdy byl Egypt silný a mocný stát. umělci se inspirují uměním Staré říše a mnohdy scény doslova kopírují staré předlohy. Nastává obnova kultu starodávných božstev, která upadla v zapomnění.
27. - 29. dynastie (525 - 380 př. n. l.) - 1. perská nadvláda
Následníci Psammetika I. podlehli Peršanům pod vedením Kambýsa a později Dareba. Po více než sto let vládli Peršané Egyptu, ačkoli v zemi existovaly i ostrůvky aktivního odporu. Dočasný úspěch v boji proti Peršanům zaznamenal Amenardis, jediný panovník 28. dynastie.
30. dynastie (380 - 343 př. n. l.)
Jde o poslední egyptskou dynastii před nástupem makedonských vládců. Založil ji Nachtnebef, princ ze Sají, kterému se stejně jako jeho synu Džedhorovi podařilo zastavit další z mnoha perských invazí. Egypt však nakonec přece jen podlehl perskému vládci Artaxerxésovi III. Ten zemi dobyl díky mohutné armádě čítající více než 300000 mužů.
Od Alexandra ke Kleopatře (332 - 30 př. n. l.)
Alexandr Makedonský porazil Dareia III. a osvobodil Egypt z perského jha. Jeho nástupci, dynastie Ptolemaiovců, vládli zemi 300 let. Poslední panovnicí dynastie byla Kleopatra VII., jejíž pletky s Caesarem, Markem Antoniem a Octavianem Augustem znamenaly konec více než třítisícileté historie starého Egypta.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama