Ptolemaiovci, faraoni řeckého původu

11. dubna 2008 v 20:37 | Martina |  Ptolemaiovci
Dynastie Ptolemaiovců, nástupců Alexandra Velikého, vládla Egyptu po tři staletí. Zemi faraonů obohatila o prvky helénistické civilizace. Pak musela ustoupit Římu, který se stal novým pánem Středozemí.

Roku 323 př. n. l. zemřel bez dědice Alexandr Makedonský, řečený Veliký, jehož říše se rozprostírala z Řecka až k řece Indu (v současném Pákistánu) na východě a do Egypta na jihu. Jeho generálové - diadochové (řecký termín znamenající "nástupci") - si říši rozdělili. Egypt připadl Ptolemaiovi, který roku 304 př. n. l. pod jménem Ptolemaios I. Sótér (Spasitel) oficiálně založil dynastii Ptolemaiovců, jež vládla v Egyptě tři staletí.
Faraoni v řeckém stylu
Za silně centralizované vlády Ptolemaiovců země dosáhla nového hospodářského rozkvětu. Největší rozmach zažila Alexandrie, která byla stanovena hlavním městem. Byla centrem intelektuálů i umělců. Také alexandrijský přístav se rychle rozvíjel díky své poloze na křižovatce pozemních i námořních cest do Evropy, Asie a Afriky.
Helénistická (tímto termínem jsou označovány státy založené Alexandrovými generály) a egyptská civilizace existovaly vedle sebe, aniž by se nějak výrazněji ovlivňovaly. Ptolemaiovci žili podle řeckých mravů a hovořili jazykem koiné, který byl společný všem helénistickým královstvím. Nicméně jako obratní politici zároveň navázali na faraonské zvyklosti a uctívali staré egyptské kulty, především Esetin. V Dendeře, Edfú, Philae a Kóm Ombo nechávali stavět chrámy dle staré tradice. Egypt sice přišel o politickou nezávislost, ale zachoval si však svou identitu. Domy života a chrámy byly místem bohaté kulturní činnosti.
První Ptolemaiovci se snažili rozšířit svou nadvládu do Judey, Sýrie, Malé Asie, severní Afriky a na Kypr. Počínaje vládou Ptolemaia VI. Filométora začal kolem roku 180 př. n. l. význam dynastie upadat kvůli neustálým příbuzenským sporům. Často se stávalo, že se titulem panovníka honosili dva sourozenci nebo manželé najednou, z čehož pak vznikaly vražedné spory o vlastnictví koruny. V nekončících válkách se střetávali princové a princezny. Vraždy a otravy jedem byly mezi příslušníky královské rodiny na denním pořádku. Dynastii rozdělila žárlivost a ctižádostivost jednotlivých členů. To vše mělo pro zemi závažné následky.
V Egyptě začalo období velkého politického chaosu a otřáslo jím několik občanských válek. Původní obyvatelstvo povstalo proti moci řeckých správců, kteří plně ovládali egyptské hospodářství. Pro Římskou republiku, která se snažila rozšířit svou nadvládu na celé Středozemí, představoval Egypt se svým bohatstvím velmi lákavou kořist.
S Římem končí egyptská civilizace
Řím využíval každého konfliktu, ať už vnitřního nebo vnějšího, aby se mohl stavět do role soudce. Když na trůn roku 80 př. n. l. nastoupil Ptolemaios XII., země byla v rozkladu v důsledku bouří zemědělců a hrozila jí vážná hospodářská krize. Řím vyhrožoval, že krále sesadí, jelikož jeho předchůdce údajně Egypt v závěti odkázal Římu. Když však Ptolemaiovu legitimitu napadla jeho dcera Bereníké IV., tentýž Řím mu pomohl vrátit se k moci. Ptolemaios XII. zemřel roku 51 př. n. l. a za nástupce stanovil své děti, Ptolemaia XIII. a Kleopatru VII., "onu" Kleopatru. Nicméně Egypt už nezachránila ani inteligence a politická obratnost královny, ani láska a podpora Gaia Iulia Caesara, jehož svedla, a později Marka Antonia, za něhož se provdala. Po Antoniově porážce v bitvě u Aktia Kleopatra raději zvolila smrt, než aby se musela vzdát vítěznému Octavianovi.
Tak tedy roku 30 př. n. l. zemřela poslední egyptská panovnice. Syn Kleopatry a Caesara Ptolemaios XV. Kaisarion byl na Octavianův příkaz zavražděn téhož roku, kdy skonala jeho matka. Ptolemaios Filadelfos, kterého měla Kleopatra s Markem Antoniem, se účastnil Octavianovy triumfální jízdy v Římě a svůj život dožil u švagra Juby II., krále Mauretánie. Tak se uzavřely dějiny faraonského Egypta.
 


Aktuální články

Reklama