Sochy a písmo

27. dubna 2008 v 21:53 | Martina |  Písmo
V dobách Archaického období a Staré říše byly sochy doprovázeny pouze krátkými přípisky uvádějícími jméno a tituly majitele. Nicméně vzhledem k tomu, že pouze písmo umožňovalodoopravdy komunikovat s bohy, začaly se sochy postupně využívat i jako podklad pro psaní textů.

V dobách Staré říše se na sochách objevovaly krátké přípisky, které identifikovaly majitele a udávaly jeho nejvýznamnější tituly. Toto věčné zachycení lidské bytosti do kamene se při rozhovoru s božstvem muselo obejít bez písma. Tak tomu bylo až do ptolemaiovské doby (332 - 30 př. n. l.), avšak ne zcela důsledně. Hieroglyfické nápisy nebyly na sochách tak běžné jako na stěnách chrámů nebo hrobek, avšak na určitých typech se objevovaly. Mohly být na podstavci, na zádových pilířích soch, na sedadlech a trůnech, ba i na oblečení, nikdy však na těle samotném.
Není příliš mnoho děl, na nichž by písmo pokrylo veškerou plochu. Tzv. Tyskiewiczova soška uložená v muzeu v Louvru je v tomto směru spíše výjimkou. Oblečení zobrazované osoby je celé popsáno magickými zaříkadly. Kněz takovou sošku zkrápěl vodou, která do sebe vstřebala zaříkadla, a mohl pak být používána pro různá kouzla.
Nádherné kuboidní sochy
V období Střední říše (1994 - 1797 př. n. l.) vznikl specifický druh soch - tzv. kuboidní sochy. Zobrazovaná osoba byla vytesána, jak sedí na zemi, kolena má skrčená pod bradou a paže zkřížené na kolenou. Tělo tak téměř vytvořilo tvar krychle se zaoblenými rohy, z níž vyčnívala pouze hlava, horní část paží a přední část nohou. Zbylý prostor mezi končetinami a horní, boční, přední a zadní stěny krychle byly určeny k popsání. Nejčastěji se na ně psaly různé verze obětní formule.
Někdy byla socha opravdu spíše podobná krychli, jelikož na přední části nevyčnívaly ani nohy, což poskytovalo více volného prostoru. Ten mohl být vyplněn obětními výjevy, úhledně kombinovanými s hieroglyfickými znaky.
Jak začlenit písmo?
V Pozdní době (715 - 332 př. n. l.) vytvořili umělci nový typ sochy, který umožňoval kombinovat vysoký reliéf s písmem. Osoby byly zobrazovány vestoje a v rukou držely jakousi stélu, na níž byla vyryta zaříkadla a božské výjevy. Častým výjevem na stéle byl bůh Hor v podobě malého dítěte s loknou mládí, který v rukou držel hady a stál na krokodýlovi. Základ tohoto zobrazení pochází z egyptské mytologie, kdy byl Hor vychováván svou matkou, bohyní Eset, v papyrových houštinách, a byl tak ohrožován nebezpečnými zvířaty, nad nimiž zvítězil pomocí zaklínadla.
Dalším typem byla klečící nebo stojící socha, která v rukou držela miniaturní podobu naa (svatostánku, ve kterém spočívaly v egyptských chrámech sochy bohů) či božský atribut, např. beraní hlavu (Amon-Re byl zpodobňován jako beran). Ovšem toto pojetí nemělo zřejmě očekávaný úspěch.
Odlišným případem pak byly vešebty. Tyto sošky, které se ve velkém množství ukládaly do hrobek, měly zesnulého zastoupit při pracích v záhrobí. Proto byly popisovány příkazy, aby se nemohly žádnému úkolu na onom světě vyhnout: "Ó vešebte Lahmesse, pokud bude povolán k službě v podzemním světě, zvoláš 'Tady jsem!'."
 


Aktuální články

Reklama