Soukromé archivy, svědci každodenního života

27. dubna 2008 v 16:59 | Martina |  Písmo
Díky tradici písemnictví a podnebí příznivému pro uchování organických předmětů bylo v Egyptě nalezeno množství papyrů, dochovaných ve vynikajícím stavu. I my tak můžeme číst v soukromých archivech obyvatel údolí Nilu.

Termín "archiv" označuje soubor rukopisů. Které ve starověku shromažďoval jednotlivec nebo instituce (chrám či státní úřad). Tyto rukopisy byly uchovávány na papyrech. Pokud byly papyry nalezeny při oficiálních vykopávkách, obvykle se zachoval celý soubor. Muzea ovšem často nakupovala i svitky prodávané po jednom překupníky starožitností. Dokumenty se tak rozptýlily do mnoha míst na světě, což ztěžuje úlohu tomu, kdo by chtěl získat celkový pohled na jejich soubor.
Na co se psalo a jakým písmem?
Dokumenty uschovávané v soukromých archivech byly nejčastěji na papyru. Používala se také ostraka (úlomky vápence a střepy hliněných nádob), která sloužila především k psaní dopisů a smluv nanečisto a k zapisování kopií dokumentů.
Dokumenty bývaly psány především hieratickým písmem (kurzívní písmo) a od 7. století př. n. l. písmem démotickým. Kromě posledně zmiňovaného písma se v ptolemaiovské a římské době objevovala i řečtina. Existují tak dvojjazyčné soukromé archivy, v nichž je část dokumentů zapsána v démotickém písmu a část v řečtině. To je dokladem úzkých vztahů, které zvlášť od 3. století př. n. l. existovaly mezi Egyptem a Řeckem, a bilingvismu části egyptského obyvatelstva. Soukromé (neboli rodinné) archivy byly nejčastěji uloženy ve džbánech, jež se skladovaly přímo v domě. Někdy kněží, pověření výkonem obřadů na počest zemřelých, ukládali osobní archivy zesnulých do hrobek. Druhopisy se uchovávaly v úřadech písařů přidělených k jednotlivým chrámům.
Soukromé archivy zahrnovaly nejrůznější dokumenty, které jejich majitel považoval za důležité. Šlo často o dopisy a zvláště pak o doklady, které stvrzovaly práva konkrétní osoby. Mohly jimi být například kupní, nájemní či vlastnické smlouvy, potvrzení o zaplacení daní, doklady o prodeji předmětů či zvířat nebo stížnosti určené úřadům. Tyto dokumenty vzdělaní Egypťané pečlivě uchovávali, aby je mohli využít při případném sporu a k prosazování svých nároků.
Vše o každodenním životě
Soukromé archivy určité rodiny byly omezeny v čase i prostoru, a umožňují nám tedy zkoumat její rodokmen, vztahy mezi jednotlivými členy rodiny, vztahy s okolím, jejich sousedy, vesnici a oblast, v nichž rodina žila. Soukromé archivy bez příkras zachycují události každodenního života. Texty odhalují povahu a psychologii jednotlivců, přátelské vztahy i konflikty. Mezi nejstarší soukromé archivy patří tzv. Hekanachtovy papyry. Hekanacht žil v době vlády Mentuhotepa II., v druhé polovině 11. dynastie. Jeho archiv čítající dopisy rodině, účty a zápisy o pronájmu půdy a prodeji obilí byl nalezen v hrobce jeho služebníka v Dér el-Bahrí. Některé z dokumentů navíc informují i o konkrétních historických událostech. Je tomu tak zejména u archivů, které patřily vojákům. Jejich vzájemná korespondence dokládá přemisťování armád v oblastech zachvácených válkou i potíže, které jim působili nepřátelé.
Archivy Zenona, správce rozsáhlého panství ve Fajjúmské oáze ve 3. století př. n. l., jsou nejdůležitějším takovým souborem celého egyptského starověku. Texty na papyrech jsou psány řecky a představují zásadní zdroj informací pro studium hospodářství oné doby.
Archivy Hora ze Sebennytu
Tyto archivy byly nalezeny v Sakkaře. Hor ze Sebennytu žil ve 2. století př. n. l. a z jeho archivu se dochovalo přibližně 70 ostrak, popsaných řečtinou a démotickým písmem. Hor si zapisoval své věštecké sny, které dokonce přišel přednést do Alexandrie faraonu Ptolemaiovi VI. Filométorovi (období 186 - 145 př. n. l.). Archivy rovněž poskytují cenné informace o kultu ibisů, posvátných ptáků boha Thovta v Sakkaře.
Dionýsos, syn Kefalův, spekulant
Tento kněz a voják byl egyptského původu, jeho jméno je však dokladem tehdejších úzkých vztahů s Řeckem. Dionýsos žil v Tahně (střední Egypt) ve 2. století př. n. l. Byl bilingvní, takže jeho archivy se skládají z papyrových svitků popsaných démotickým písmem a řečtinou. Z jeho smluv můžeme především vyčíst, jak spekuloval s obilím, kupoval je od jedněch, aby je vzápětí prodal druhým. Tato činnost byla bezpochyby výnosnější než jeho oficiální funkce…
Oznámení krádeže z archivů Dionýsa, syna Kefalova
Dionýsův syn podal úřadům následující oznámení: "V noci na 14. hathyr roku 9 (1. prosinec roku 109 př. n. l.) vtrhla neznámá individua jako lupiči do chýše, která je mým majetkem a nachází se poblíž vesnice Tahna. Oloupili její obyvatele a utekli i se zemědělským náčiním a dalšími věcmi, které se v ní nalézaly (…). Jelikož chovám podezření, že tento čin je dílem Konna (…), který žije ve vesnici Aithon, a dalších, jejíchž jména jsou mi neznámá, činím toto oznámení a žádám, aby viníci byli vypátráni a předvedeni ke stratégovi a aby mi byly nahrazeny uloupené věci a viníkům se dostalo, co si zaslouží."
 


Aktuální články

Reklama