Texty pyramid

26. dubna 2008 v 16:03 | Martina |  Písmo
Venis, poslední král 5. dynastie (cca 2510 - 2365 př. n. l.), nechal vyzdobit pohřební komoru a předsíň své pyramidy v Sakkaře nejstarší známou verzí Textů pyramid.

Vnitřně nehomogenní skupina textů s náboženským a magickým obsahem, to jsou Texty pyramid.
Jednotlivé Texty pyramid pak jsou samostatně uspořádaným výběrem odlišujícím se dobou a místem vzniku. Byly nalezeny ve vnitřních prostorách pyramid šesti panovníků 5. až 8. dynastie a tří královen 6. dynastie. Právě tyto formule jsou předchůdkyněmi Textů rakví ze Střední říše (1994 - 1797 př. n. l.) a později i Knihy mrtvých.
V Textechpyramid se objevují magická říkání pro zapuzení nebezpečí (především nebezpečné zvěře), hymny na různá božstva a panovníka a obětní formule. Jednotlivé formule byly pravděpodobně přednášeny v průběhu mumifikace a pohřebních rituálů. Zajímavým rysem Textůpyramid je snaha vyhnout se používání znaků zobrazujících nebezpečné tvory, která vychází z přesvědčení, že obrazy nebo zapsaná slova mají, podobně jako slova vyřčená, schopnost oživnout. Proto docházelo k tzv. deformaci hieroglyfů - např. znak zobrazující hada měl v těle zapíchnut nůž.
Texty pyramid byly v době Staré říše určeny výhradně pro panovníka. Vzhledem k neexistenci dokladů týkajících se ostatních obyvatel nevíme, jak na jejich posmrtný život Egypťané pohlíželi. Domněnka některých autorů, že v očích Egypťanů se věčného života mohl dočkat jen panovník, ovšem není příliš pravděpodobná.
Zemřelý král jako hvězda na obloze
Tyto Textypyramid obsahovali několik typů "říkání". Především to byla říkání zajišťující zesnulému králi překonání nástrah smrti a jeho vstup do blažené existence v zásvětí. Představy Egypťanů o posmrtném životě vycházely ze tří myšlenkových zdrojů, které všechny souvisely s odpozorovaným řádem přírody. Zemřelý se připojil k cirkumpolárním (nikdy nezapadajícím) hvězdám, jež byly zárukou věčné existence v neměnném trvání.
Další představa souvisela se slunečním koloběhem. Podle ní věčnost, v jejíž dosažení zemřelý doufal, nebyla věčným trváním, ale koloběhem, kde zmrtvýchvstání bylo symbolizováno překonáním noci a výstupem na horizont při úsvitu. "Ó králi, na svět tě přivedla Jitřenka s Orionem… S Orionem stoupáš z nebeského Východu, s Orionem klesáš na nebeský Západ…"
Třetí okruh představ byl spojován s každoroční obrodou země a rostlinstva a souvisel s usirovskými symboly. Zemřelý panovník tak mohl buď splynout s osudem Rea nebo Usira, nebo se mohl usídlit v hvězdném nebi poté, co získal zpět svou tělesnou celistvost: "Tvé kosti jsou pro tebe shromážděny, tvé údy jsou pro tebe vráceny na své místo, prach, který tě pokrýval, je smeten… Otevírá se pro tebe hrobka, rozvírá se sarkofág, otevíráme pro tebe nebeskou bránu…"
Představy o posmrtné existenci panovníka tak v sobě shrnují všechny tři myšlenkové zdroje, jež se vzájemně doplňují. Zároveň se v textech využívají témata jako opětovné stvoření světa, pomoc bohů nebo ztotožnění panovníka s jinými bohy. Písaři ke sdělení toho nejdůležitějšího používali především metaforu (poetické přirovnání) a odkazovali na mýtické děje, které jsou pouze zkratkovitě nastíněny. Následující formule ukazuje, jak hromaděná a rozvíjející se obrazná přirovnání dokonale vyjadřují astrální aspekt panovníka: "Ó králi,… záříš jako jediná hvězda, která je v srdci Nuty (bohyně nebe).Tvá roztažená křídla se podobají křídlům sokola… nebo krahujce…, který putuje po nebesích."
Faraon se navracel ke slunci
Zájem hierogramatů (kněží zabývající se posvátnou vědou písma) vzbuzoval především králův sluneční osud, neboť božstvem největší svatyně Staré říše v Héliopoli byl právě Re: "Zdravím tě, Re, ve tvém životě, ve tvé kráse, na tvých trůnech, ve tvém zlatě. Přinesl jsi králi Esetino mléko, Nebthetinu hojnost… život, zdraví a sílu, radost, chléb, pivo a ošacení, potravu, z níž žije král."
Re však nebyl jen faraonovým zaopatřovatelem. Faraon doprovázel Rea na nebeských cestách v jeho bárce, čímž se v podstatě ztotožnil se slunečním bohem: "On (mrtvý král) usedá na trůn Pána všeho, chápe se nebe a příď jeho bárky rozráží měděná nebesa (podle některých mýtů bylo nebe prostorem z mědi)."
Nebeský a hvězdný faraonův soud
Mnoho textů líčí, jak panovník směřuje k nebeskému Severu, neboť právě tam se nacházejí "nikdy nezapadající" stále viditelné hvězdy, které obíhají kolem Polárky: "Stoupá k nebesům mezi nikdy nezapadající hvězdy." Aby panovník nesešel z cesty, doprovázely ho hvězda Sopdet (Sirius), jejíž heliakický východ se časově shodoval se začátkem nilských záplav, a Jitřenka: "Jeho sestrou je Sopdet, jeho průvodkyní Jitřenka. Obě dvě ho berou pod paží a vedou ho na pole obětin (nebeské místo)." Jiné formule zase královský osud spojují s cyklem oběhu Slunce - Rea, a Měsíce - Thovta. Re osvětloval Zemi ve dne, Thovt zase v noci. Oba doprovázeli krále na nekonečné cestě: "Re a Thovt jsou dvojčata putující po nebi.'Vezměte krále s sebou, bude jíst to, co jíte i vy, bude žít z toho, z čeho žijete i vy... Bude se plavitve vaší lodi.'" Re doprovázel faraona ve dne, Thovt byl jeho průvodcem v noci.
 


Aktuální články

Reklama