Výzdoba chrámů

23. dubna 2008 v 20:35 | Martina |  Písmo
Egyptské umění je propojením písma a figurální výzdoby. Pod tuto větu by se určitě podepsali všichni návštěvníci údolí Nilu, kteří zavítali do chrámů vybudovaných ke slávě bohů a králů. Egypťané opravdu stěny svých svatyní zaplavovali, někdy až příliš, reliéfní výzdobou.

Ve starověkém Egyptě se používaly dva druhy reliéfů. Prvním byl nízký reliéf, jinak také nazývaný basreliéf, který vystupoval z plochy zdi. Druhým byl reliéf zapuštěný, který, jak už jeho název napovídá, byl naopak více či méně vyhlouben do kamene. Tyto dvě techniky mají odlišnou funkci. Nízký reliéf je křehčí a používá se obvykle v interiérech. Zapuštěný reliéf více "zachytává" světlo, a proto je určen pro vnější zdi. Ve starém Egyptě, zvláště pak během ramessovského období (19. a 20. dynastie), se ovšem zapuštěný reliéf používal také uvnitř chrámů.
Řemeslník pod dohledem kněze
Řemeslníci nejprve pečlivě očistili zeď a sádrou zahladili případné nerovnosti. Pak na ni zakreslili čtvercovou síť, jež jim umožňovala přesně v daných proporcích načrtnout zobrazení a hieroglyfické texty, které se psaly červeným nebo černým inkoustem. Nákres zkontroloval kněz, a bylo-li vše v pořádku, mohl se sochař pustit do práce. Po dokončení pokryl reliéf tenkou vrstvou sádry a vybarvil jej. Na stěnách byly zachycovány nejrůznější náboženské události související s božstvem, jemuž byl chrám zasvěcen - liturgické výjevy nebo procesí posvátných bárek. I bohové byli zachycováni v nejrůznějších situacích, nicméně nejčastější bylo zobrazení boha, jak od panovníka přebírá obětiny. Zobrazení byla řazena do několika registrů (vodorovných pásů), každý registr se podle důležitosti stěny skládal z jednotlivých výjevů.
Nad každým výjevem byl znak nebe (), po jeho stranách byla dvě žezla vas (), která spojovala nebe se zemí (představovanou linií podlahy). Celý soubor tak symbolizoval celý svět, jemuž vládne princip Maat, a v jehož středu se nacházejí božstva a panovník. Hieroglyfy sloužily jen k popisu a případnému zpřesnění výjevu. Nad božstvo se zapisovalo jméno, tituly a slova, které přednášelo. Před ním byl umístěn sloupec textu, v němž se uvádělo, co božstvo poskytuje panovníkovi výměnou za královské obětiny. Stejně tomu bylo i u zobrazení faraona. Nad ním stálo jeho jméno, před ním sloupec textu, který upřesňoval typ obětiny, již faraon přináší bohovi. Za králem byla většinou vytesána tradiční ochranná formule. Scéna byla rámována dvěma okrajovými sloupci textu (za božstvem a za králem), které dále výjev zpřesňovaly. Písmo spolu se zobrazením umožňuje pochopit funkci scény, proto je třeba číst oboje najednou.
Nejen pro ozdobu
Zobrazení na stěnách chrámu nebyla nikdy pouhou ozdobou. Konkrétní obrazové vyjádření bylo vždy zvoleno s určitým záměrem. Můžeme se však zmínit o prvcích, které se ve výzdobě stěn opakovaly. Spodní část stěn byla většinou ponechána nezdobená, v horní části byla provedena reliéfní výzdoba uspořádaná do registrů.
Stěna mohla být zdobena vlysem cheker (), který představoval řadu vztyčených konců rákosových rohoží zavázaných na uzel. Tyto rohože zdobily stěny staveb postavených z lehkých materiálů. Někdy mohly být do těchto ozdobných vlysů zabudovány královské kartuše, někdy kartuše vlysy úplně nahradily a byly jedinou výzdobou této části stěny.
Kněží a sochaři měli samozřejmě při výzdobě chrámu volnou ruku. Nicméně vzhledem k úctě k tradicím se ve výzdobě svatyní velmi často opakovaly prvky, které jsou právě popsány.
 


Aktuální články

Reklama