Zrození hieroglyfů

22. dubna 2008 v 20:41 | Martina |  Písmo
Hieroglyfické písmo prošlo velmi rychlým vývojem od prostého obrázku k plnohodnotnému písmu. Logická souvislost a výstižnost byla již od počátku existence tohoto systému na překvapivě vysoké úrovni. Impulsem k jeho vzniku byla zřejmě naléhavá potřeba vyjádřit složitější údaje hospodářského, náboženského a správního rázu.

Poslední umělecká díla vytvořená před vznikem písma jsou dokladem silně pociťované potřeby komunikace. Na slonovinové rukojeti nože nalezeného v Gebel el-Araku (cca 3500 - 3100 př. n. l.) jsou zachyceny velmi realistické výjevy, jejichž výklad není lehký. Kdo jsou muži, kteří spolu bojují a umírají? Odkud přijíždějí zobrazené lodě? Jsou zde zachyceni asijští dobyvatelé nebo Egypťané, kteří plují po proudu (či proti proudu) Nilu?
Na tyto otázky nelze dát jednoznačnou odpověď. Nicméně pomineme-li tuto nejistotu, můžeme říci, že výjevy zachycují historické události. Tato potřeba vyjádřit a sdělit skutečnost dokládá, že zrod písma byl tehdy již na spadnutí.
První znaky, první symboly
První dokumenty, které by bylo možné číst, se objevily kolem roku 3100 př. n. l. Na většině z nich je jen málo znaků. Uveďme si jako příklad stélu krále Wadžiho (asi 3150 - 2930 př. n. l.). Jednoduché provedení má vysokou technickou a uměleckou úroveň. Na stéle můžeme rozlišit tři symboly - sokola, průčelí paláce a hada. Sokol znázorňuje boha Hora, jehož byl král pozemským ztělesněním. Jména králů se původně zapisovala nad stylizované průčelí paláce. Zde je nad průčelím obraz hada, který odpovídá pozdější souhlásce . Nevíme však, zda jde o úplné jméno, nebo jen grafickou značku jména. Mají se tyto znaky číst Hor (faraon) Dže? Hor Džet? Nebo snad Hor Wadži? Kdyby jméno panovníka bylo s jistotou známo, četla by se tato kombinace ideogramů přesným způsobem: "Hor X".
Písmo se záhy obohatilo o další znaky, které umožňovaly foneticky reprodukovat souhláskovou stavbu slov podobně, jako je tomu u písma semitských jazyků. Pro ilustraci přepis jména Snofrua, panovníka Staré říše (asi 2630 př. n. l.) >> zde.
Jak tento rébus viděl Champollion
"Egypťané měli ve zvyku vyjadřovat své myšlenky přímo - vyjádření zvuků bylo v jejich ideografickém písmu pouhou pomůckou. Využívali ji však stále častěji, a proto se snažili své prostředky pro vyjadřování zvuků rozšířit. To ale neznamená, že by zavrhli ideografické písmo, jež díky náboženství a každodennímu užívání po celá staletí zobecnělo. Pokud potřebovali zapsat nějaké cizí slovo, postupovali zcela stejně jako v podobné situaci Číňané. Ti si volili takové ideografické znaky, jejichž výslovnost jim nejvíce připomínala slabiku nebo část cizího slova, které chtěli zapsat. Vyvozujeme tedy, že když Egypťané chtěli vyjádřit samohlásku, souhlásku nebo slabiku cizího slova, zvolili pro to hieroglyfický znak, který označoval nebo znázorňoval předmět, jehož jméno v mluveném jazyce buď zcela nebo částečně odpovídalo příslušné samohlásce, souhlásce či slabice, již bylo potřeba zapsat."
 


Aktuální články

Reklama