Jeden Egypt, více písem

31. května 2008 v 19:48 | Martina |  Písmo
Faraonská civilizace existovala téměř 3500 let. Z pohledu naší vlastní civilizace je celkem pochopitelné, že za tak dlouhou dobu doznal egyptský jazyk i písmo podstatného vývoje, přestože dnes lidé Egypt často spojují výhradně s písmem hieroglyfickým.

První, ač zatím sporadické, doklady o existenci hieroglyfického písma pocházejí z období přibližně 3000 let př. n. l. Naopak poslední nápisy v tomto písmu se datují z 5. století n. l. Pokud však za plnohodnotného nástupce hieroglyfů a egyptského jazyka považujeme koptštinu (jazyk egyptských křesťanů), můžeme říci, že egyptština existovala až do 18. století, kdy přestala být opravdovým živým jazykem. Dnes se koptština používá pouze jako liturgický jazyk koptské církve.
Používalo se více typů písma
Ve starém Egyptě se nepoužívalo jen písmo hieroglyfické. Egypťané současně psali hieratickým písmem, což je kurzívní podoba hieroglyfického písma, v němž jsou znaky zapisovány jednodušeji. Toto zjednodušení můžeme přirovnat k rozdílu mezi dnešními velkými tiskacími písmeny a písmem psaným rukou. Hieratické písmo se používalo pro administrativními účely a pro běžné denní záznamy. Písařští učedníci začínali studiem hieratického písma, neboť znalost hieroglyfů byla vyhrazena elitě mezi knězi.
V 7. století př. n. l. se objevilo další nové písmo - démotické. Na rozdíl od hieratického písma odpovídalo písmo démotické i určité vývojové fázi jazyka, která se hojně užívala nejen v soukromých dopisech a smlouvách, ale i v literárních a náboženských textech.
Vývoj hieroglyfického písma
Hovoří-li se o hieroglyfech, rozlišují se dvě jazykové vrstvy. První se nazývá klasická nebo střední egyptština a odpovídá jazyku používanému v literárních textech z období 12. dynastie (1994 - 1797 př. n. l.). Druhou vrstvou je tzv. novoegyptština, což je jazyk soukromých dopisů, administrativních a soudních dokumentů a literatury, oficiálně používané od poloviny vlády 18. dynastie (tj. přibližně 1340 př. n. l.), kdy ho zavedl jazykovou reformou panovník Achnaton. V posledních stoletích egyptské civilizace, tedy v ptolemaiovské a Římské době, kněží maximálně využívali všech možností vyjádření, které jim hieroglyfické písmo poskytovalo. Písemný systém této doby bývá někdy označován jako ptolemaiovská egyptština. Vyznačuje se snahou o vytváření nových znaků a o seskupování již existujících znaků do nových kombinací, které však byly někdy natolik složité, že vyrytý text byl prakticky nesrozumitelný. Vzhledem k tomu, že tento systém byl výsadou je omezeného množství kněží a že se používal pouze v izolovaném prostředí chrámů, byl již předem odsouzen k brzkému zániku.
Hieratické a démotické písmo
Hieratické i démotické písmo jsou kurzívní písma, která se čtou zpravidla zprava doleva. Tento směr, typický pro východní písma, obvykle platil i pro hieroglyfy, které se nicméně dle použitého podkladu či vůle autora mohly zapisovat také zleva doprava nebo shora dolů (nikdy však zdola nahoru). Hieratické písmo bylo v podstatě kurzívní variantou hieroglyfů, takže v něm lze vždy hůře či lépe rozeznat výchozí hieroglyfické znaky.
Jelikož šlo o kurzívní písmo, jeho podoba byla u každého písaře trochu odlišná, neboť ani dnes jednotliví lidé nezapisují tytéž znaky zcela totožně. Zatímco hieroglyfické znaky byly vždy důsledně oddělovány, hieratické písmo mohlo znaky spojovat stejně, jako to známe z naší latinky. Psaní dvou a více znaků dohromady se nazývá ligatura. Nesmíme dále zapomínat, že postupem času doznala grafická podoba tohoto písma výrazných změn.
Znaky démotického písma, které bylo výsledkem vývoje kurzívního písma v Dolním Egyptě, již neměly příliš mnoho společného s hieroglyfickým ani hieratickým písmem. Šlo vlastně o zvláštní jazyk a písmo v jednom. Rozlišuje se staré démotické písmo a nové démotické písmo (z ptolemaiovské a Římské doby), přičemž grafické rozdíly mezi oběma vývojovými stadii jsou někdy velmi výrazné.
Hieroglyfické písmo je ze všech zmíněných typů písem nejmonumentálnější, a tudíž nejvíce viditelné, nicméně nebylo jediným písmem používaným v Egyptě. Bylo zcela přirozené, že v tak dlouho existující civilizaci došlo k zásadním změnám jazyka i písma. Jen si uvědomme, jak velké rozdíly jsou mezi 2000 let starou latinou a moderními románskými jazyky z ní vzniklými.
 


Aktuální články

Reklama