Lékařské papyry

18. května 2008 v 20:27 | Martina |  Písmo
Ve starém Egyptě existovala mezi lékaři přísně stanovená hierarchie. Ve velkých městech zpracovávali lékařskou teorii a sepisovali lékařské knihy odborníci, kteří místním lékařům ponechávali jen omezený manévrovací prostor.

Egypťané nám nezanechali žádné teoretické dílo o svém lékařském přístupu nebo pohledu na lidské tělo. Jediné lékařské spisy, které máme k dispozici, jsou přehledy léčiv určené praktickým lékařům. Dnešní odborníci mohou tedy jen nepřímo rekonstruovat zásady, jimiž se egyptské lékařství řídilo.
Velice odlišný přístup k lidskému tělu
Hlavní myšlenkou, která prostupuje jednotlivými medicínskými texty, je představa, že základní části lidského těla nemají samy o sobě žádné vlastnosti. Podle starých Egypťanů byly jen hračkou v rukou vyšších sil, které na ně mohly vykonávat blahodárný či zhoubný účinek. Nadpřirozené síly svým dechem pronikaly do těla a oživovaly jej. Nejslavnější lékařský dokument, Ebersův papyrus, začíná těmito slovy: "Dech života vstupuje do jeho pravého ucha a dech smrti do levého ucha. Říká se rovněž, že dech života vstupuje do jeho pravého ramene a dech smrti do levého ramene." Nemoc tedy vyvolávaly škodlivé prvky, které narušovaly kolování dechu tělem. Způsobovali jej zlí duchové, božstva nebo mrtví. Je proto zcela přirozené, že ve starém Egyptě lékařství úzce souviselo s magií. Na jediném papyru se často uváděly dva způsoby, jak nemoc zastavit - jeden lékařský, druhý magický.
příklad:
Jiný prostředek na léčbu popálenin
První den
  • vařený oddenek šáchoru jedlého: 1
  • rostlina debejet: 1
  • vařený ječmen: 1
  • vařený nepopsaný papyrus: 1
  • vařená kůže: 1
  • býčí lůj: 1
  • olej: 1
V loji povařte vosk, vše smíchejte a potírejte popáleninu.
Za popisem léčebného prostředku následovalo magické zaříkadlo: "Můj syn Hor (hovoří bohyně Eset) se popálil v poušti! Není tam voda a já nemohu přijít! Přines vodu z pobřežních vod rozvodněného Nilu a uhas s ní oheň! Tato slova je třeba odříkat nad mateřským mlékem ženy, která porodila chlapce."
Početné papyry
Z mnoha lékařských sbírek, které se zachovaly dodnes, víme, že lékaři vycházeli při stanovování diagnózy z pozorování a výpovědi nemocného. Po analýze symptomů a rozpoznání příčin neduhů lékař zvolil z léčebných metod, které mu jednotlivé lékařské sbírky nabízely, tu nejvhodnější.
Léčebné metody byly na papyrech hieratickým písmem. V nadpise každého předpisu, obvykle vyvedeném v červené barvě, býval uveden cíl příslušné metody, popis symptomů, předepsaná péče a způsoby podávání léčiv. Zde je typický příklad popisu léčebné metody, jak se v takových textech vyskytoval:
Jiný prostředek na vyhnání neduhů z kolene
  • prášek z kaat: 1
  • rostlina cas: 1
Rozdrťte ve sladkém pivu a směs povařte. Tímto ošetřete koleno.
Z těchto lékařských dokumentů se většinou dochovaly jen kopie z období Nové říše a pozdější texty. Originály většinou vznikaly v období Střední říše. Určitá medicínská tradice musela ovšem existovat již ve Staré říši, neboť Manéthó, velekněz žijící ve 3. století př. n. l., ve svých dějinách Egypta uváděl, že faraon 1. dynastie Hor-Aha byl považován za lékařského odborníka.
Nejslavnější lékařský papyrus, jímž je Ebersův papyrus, vznikl za vlády 18. dynastie kolem roku 1500 př. n. l. Snažil se být přehledem chorob a onemocnění, s nimiž se lékař v každodenní praxi mohl setkat, a měl tedy sloužit jako lékařská příručka. Také ostatní dochované texty se většinou nesly v podobném duchu.
Poznamenejme, že byl nalezen také papyrus nazývaný "chirurgický papyrus Edwina Smithe", který takřka výhradně pojednává o zlomeninách a zraněních. Vyobrazení doprovázející text "chirurgického papyru" lze zjednodušeně připodobnit k modernímu komiksu. Jsou na nich vypodobněni řemeslníci při práci a jednotlivé dvojice jsou zachyceni v okamžiku poranění. Úštěpek vápence, který odletěl od dláta jednoho muže, poranil v obličeji jeho kolegu. Kousek opodál další kameník doplatil na svou nepozornost a je zachycen, jak padá ze stavby. Ohledně určení tohoto papyru panovala domněnka, že podobné spisy představují příručky polních chirurgů, kteří byli zaměstnáni na velkých stavbách řízených centrálními úřady, např. na stavbě pyramidových komplexů.
Obecně se lékařské papyry věnovaly očním zánětům, různým zlomeninám a poraněním, vnitřním chorobám, žilním a zubním potížím, popáleninám, gynekologii, zkouškám řádného průběhu těhotenství, vředům, kousnutím jedovatých zvířat atd.
Kromě přibližně 15 dosud prostudovaných papyrů existují i další lékařské papyry, které zatím nebyly přeloženy a probádány. Patrně se týkají problémů se zády a se sluchem, pohlavních nemocí a sexuálních poruch. Přestože se z dochovaných textů podařilo poměrně dobře poznat a pochopit egyptskou lékařskou teorii, kvůli nedostatečnému bližšímu určení většiny používaných drog nejsme schopni odhadnout účinnost a způsob působení staroegyptských léků, což je bezesporu velká mezera ve znalostech egyptské medicíny.
 


Aktuální články

Reklama