Povídka o Sinuhetovi

8. května 2008 v 18:50 | Martina |  Písmo
Povídka o Sinuhetovi, jedno z nejslavnějších literárních děl starověkého Egypta, je zároveň dobrodružným románem i historickým příběhem. Jedná se o velmi kvalitní dílo, které čtenáře vtáhne do děje a nedá mu od první do poslední stránky vydechnout. Hlavním hrdinou je urozený Sinuhet, jenž opustil svou zemi a strávil dlouhá léta v exilu v Sýrii.

Ve třicátém roce své vlády (přibližně 1964 př. n. l.), konkrétně sedmý den třetího měsíce doby záplav, Amenemhet I. odešel na horizont. Celý ztichlý palác se ponořil do smutku - faraon již není více mezi živými.
Sinuhet se stal svědkem spiknutí
Amenemhet I. ještě před svou smrtí svěřil prvorozenému synu Senusretovi velení armády, jež měla vypudit cizí vzbouřence, kteří terorizovali obyvatelstvo na okraji Libyjské pouště. K dědici trůnu byl rychle vyslán posel, aby mu zvěstoval truchlivou zprávu o skonu jeho otce. Princ vzápětí opustil své vojáky, aniž by je předem upozornil. I za dalšími faraonovými dětmi byli vysláni poslové.
Úplnou náhodou se stalo, že se jistý egyptský urozený muž, Sinuhet, doslechl o spiknutí, které osnovali dvořané proti mladému Senusretovi. Sinuheta zachvátila panická hrůza, a aniž by o tom komukoli řekl, bez otálení uprchl. Poté co překonal deltu Nilu, pokračoval v cestě směrem na východ. Trasa, po níž Sinuhet prchal z Egypta je v povídce poměrně velmi přesně popsána. Sám Sinuhet praví, že:
"Vrhl jsem se mezi dva keře. Vydal jsem se na jih, ale neplánoval jsem dojít až do rezidence. Překročil jsem kanál Maaty poblíž Sykomory a dosáhl jsem Snofruova ostrova. Dny jsem strávil v křoví na pokraji obdělávané půdy a vyrazil jsem po západu slunce. (…) Dosáhl jsem Vládcových zdí. Vrhl jsem se do křovisek ve strachu, že mě spatří hlídka pověřená stráží na zdi."
Vyčerpaného a umírajícího žízní jej nalezli beduíni. Sinuhet se přidal ke kmenům, které kočovaly na jihu Kanaánu a Sinajského poloostrova. Později jej adoptoval šejk Amunenši, vládce Recenu, oblasti ve foiníckém vnitrozemí. Ten mu dal za ženu svou dceru a daroval mu ty nejlepší pozemky v oblasti Jaa. Tam Sinuhet prožil mnoho šťastných a úspěšných let. I jeho děti se staly kmenovými náčelníky. O událostech ve své rodné zemi se dozvídal od cestovatelů, kteří Egypt navštívili.
Jeho pověst a důvěra, které u Amunenšiho požíval, vyvolávaly také zášť a žárlivost. Jednoho dne vyzval jistý neporazitelný bojovník z Recenu Sinuheta na souboj. Po noci plné příprav a očekávání začal boj na život a na smrt. Egypťan svého soupeře zasypal šípy a dorazil jej ranami sekyrou. Vítěze oslavovali všichni jeho blízcí a přátelé.
Sinuhet se vrátil na faraonův dvůr
Jak plynuly roky, začalo se Sinuhetovi po rodné zemi stýskat. Senusret se doslechl o Sinuhetových úspěších a zaslal mu dlouhý dopis, který byl vlastně královským dekretem, jímž faraon Sinuheta žádal, aby se vrátil do Egypta. Slíbil mu, že bude přijat jako přítel a bude se těšit faraonově přízni a ochraně. Panovník vyzýval Sinuheta, ať svůj život dožije na jeho dvoře, neboť pokládal za nepřijatelné, aby zemřel v cizí zemi a byl pohřben zabalený pouze do ovčí kůže.
Sinuhet byl dojat tímto projevem uznání a napsal faraonovi dopis, v němž ospravedlňoval svou dřívější volbu:
"Tento útěk, jenž uskutečnil tvůj sluha - neplánoval jsem ho, nebyl v mém srdci, nemyslel jsem na něj. Nevím, co mne dostalo na toto místo. Je to jako stav snu, jako kdyby se uviděl obyvatel delty na Elefantině, muž z bažin v zemi Núbijců. Nebál jsem se, nikdo mne nepronásledoval, neslyšel jsem žádné výčitky, mé jméno nebylo slyšet z úst herolda. Přesto jsem měl po těle husí kůži, mé nohy mne unášely pryč, mé srdce mě vedlo. Bůh, jenž určil tento útěk, mě táhl pryč. Nebyl jsem dříve sebevědomý. Obáván je muž, jenž je uznáván svou zemí. Re učinil, aby strach z Tebe byl všude na zemi, a hrůza z Tebe panovala ve všech cizích zemích ..." (M. Bárta, Sinuhetův útěk z Egypta, Praha 1999)
Poté co svůj majetek předal synům a rozloučil se se svými blízkými, vrátil se Sinuhet do Egypta. V paláci se bývalému vyhnanci dostalo od faraona vřelého uvítání a Sinuhet začal žít na královském dvoře. Král mu daroval nádherný dům obklopený zelenou zahradou. Každý den mu sluhové přinášeli z paláce stejné pokrmy, jaké jedl sám faraon.
Byla pro něj vystavěna kamenná pyramida mezi pyramidami královských potomků. V hrobce byla uchystána luxusní pohřební výbava a socha se Sinuhetovou podobou pobitá zlatem a s pozlacenou suknicí. Sinuhet se těšil faraonově přízni až do dne, kdy nadešel čas, aby se připojil k Amenemhetovi a všem svým předkům v záhrobí.
 


Aktuální články

Reklama