Povídka o trosečníkovi

8. května 2008 v 18:50 | Martina |  Písmo
Mezi nádhernými díly egyptské literatury zaujímá zvláštní postavení "Povídka o trosečníkovi", neboť mytologické příběhy v ní obsažené se objevují i v literárních tradicích jiných civilizací.

Tato povídka, jež vznikla v období vlády 12. a 13. dynastie (1994 - 1634 př. n. l.), se dochovala na jediném papyru, dlouhém téměř čtyři metry, který byl na konci 19. století nalezen v galerii Ermitáž v Sankt Peterburku. Ze závěrečné formule dokumentu vyplývá, že nejde o originál, nýbrž o kopii staršího rukopisu: "Tento text se dochoval takto, od začátku až do konce, a odpovídá tomu, co bylo obsaženo v rukopisu písaře se zručnými prsty Ameniho." Což znamená, že nalezený papyrus je úplnou kopií ("od začátku až do konce"), která přesně ctí originál ("odpovídá tomu, co bylo obsaženo v rukopisu"), který byl sepsán jistým Amenim.
Příběh povídky je bezpochyby podstatně starší, zřejmě se jedná o dávný mýtus. Mýty se předávaly ústně, a Ameni tedy pouze pořídil jeho písemnou verzi.
Zápletka
Loď se 120 námořníky na palubě směřovala k "panovníkovým dolům", které se nacházely někde na pobřeží Rudého moře. Na moři ovšem vypukla prudká bouře a loď šla ke dnu. Neštěstí přežil pouze jediný námořník, "vyvržený na ostrov vlnou Velkého zeleného (moře)". Byl k smrti vyčerpán a tvrdě usnul. Probudil se teprve za tři dny hladem a žízní.
Když hledal, co by mohl sníst, zjistil, že ostrov je vlastně rájem, v němž hojně rostly "fíky a hroznové víno, nejrůznější druhy nádherné zeleniny, plody sykomory (…). Byly tu také aby a ptáci. Nic tu nechybělo." Tu se však ozval neuvěřitelný hluk, "stromy praskaly a zem se otřásla. Blížil se obrovský had, dlouhý třicet loktů (…). Jeho tělo bylo ze zlata, jeho obočí bylo z opravdového lapisu lazuli." Když si tento tvor všiml nebohého trosečníka, otázal se jej: "Kdo tě přivedl, kdo tě přivedl, človíčku, kdo tě přivedl?"
Vylekaný námořník se pustil do vyprávění o strastech své cesty "s rukama předpaženýma", jako by mluvil k bohu. Had byl jeho neštěstím dojat a snažil se jej uchlácholit: "Ničeho se neboj, ničeho se neboj, človíčku; teď, když ses dostal až ke mně, už nemusíš mít v obličeji strach (…). Budeš tu pobývat měsíc za měsícem, až se naplní čtyři měsíce tvého života na ostrově. Pak ze souše připluje loď s námořníky, které znáš."
Božský had byl zřejmě šťasten, že si má s kým pohovořit, a tak i on začal vyprávět svůj životní příběh: "Bylo nás celkem (na tomto ostrově) 75 hadů, mé děti i jiní druhové (…). Pak spadla hvězda a způsobila, že všichni vzpláli (…). Já jsem nebyl (s nimi); oni shořeli (…). (Málem) jsem zemřel (…), když jsem místo nich nalezl jen hromadu mrtvých těl." Had se na chvíli odmlčel, a pak pokračoval: "Pokud jsi silný, poruč svému srdci; přitiskneš k hrudi své děti, obejmeš svou ženu, uvidíš znovu svůj dům, a to je na světě to nejdůležitější. Vrátíš se do země, v níž jsi žil uprostřed svých bratří."
Co se skrývá za mýtickým příběhem
Nejpřekvapivějším prvkem tohoto příběhu je hadova lidskost. Kromě této zvláštnosti má mýtus různé skryté významy. Tělo hada je zlata a lapisu lazuli, což jsou typické božské materiály. Had se objevuje ve staroegyptské mytologii ve velmi odlišných podobách a jsou mu připisovány jak kladné, tak veskrze negativní vlastnosti. Jako had či žena s hadí hlavou byly zpodobňovány mnohé bohyně - např. Renenut, ochránkyně úrody a patronka žní, či Meretseger, jež byla uctívána na západním břehu Nilu naproti Karnaku a Luxoru. Na druhou stranu had Apop byl ztělesněním chaosu, nebezpečí a ne-řádu, souhrnně označovaného jako isfet. Apop se v Textech rakví snaží zabránit sluneční bárce v její pouti, a přemoci tak řád maat. Tvoří tak úhlavního nepřítele boha Rea, jenž je jím ohrožována a který si musí na zahnání a poražení Apopa přivolat další bohy, kteří ho na jeho plavbě bárkou doprovázejí. Téma ostrova, ráje na konci světa, se objevuje i v mezopotamském Eposu o Gilgamešovi, v Odysei a také v mnohem pozdějších povídkách, např. v příběhu o námořníkovi Sindibádovi ze sbírky Tisíc a jedna noc. Postava hada, který je téměř univerzálním symbolem plodnosti a obnovy, vysvětluje hojnost potravy na ostrově. V mnoha mýtech se také objevuje téma spánku, jakési chvilkové smrti, ve spojení s obnovou - trosečník začíná novou etapu svého života.
Ameniho práce
Ameni v podstatě jen zapsal podstatně starší legendu, která se do té doby předávala ústní cestou. Ameniho dílo bylo dlouho považováno za kvalitní práci, i když možná ve srovnání s jinými povídkami méně pečlivou. Vyzdvihují se ovšem básnické kvality jeho díla.
 


Aktuální články

Reklama