Hieratika, světské písmo

10. června 2008 v 17:44 | Martina |  Písmo
Hieratikou, původně světským písmem, se musejí zabývat všichni badatelé zajímající se o každodenní život starého Egypta. V tomto grafickém systému, jenž je v podstatě zjednodušenou verzí hieroglyfů, se totiž zapisovaly všechny "světské" dokumenty faraonského období.

První vědci, fascinovaní krásou hieroglyfů, se o texty sepsané v hieratickém písmu příliš nezajímali. Studium hieratického písma ale postupně získalo rozhodující místo ve zkoumání egyptského jazyka. Jeho podrobnější analýzu umožnily různé archeologické nálezy, z nichž nejpodstatnější byl objev řemeslnické vesnice v Dér el-Medíně, kde se podařilo získat obrovské množství dokumentace.
Poté, co badatelé porozuměli tomuto "světskému" písmu, zmíněnému již v Grammaire égyptienne (Egyptské gramatice) Jean-Françoise Champolliona, otevřela se jim cesta k bohaté a originální egyptské literatuře.
Posvátné a světské písmo
Abychom správně pochopili pozici hieratického písma vzhledem k hieroglyfům, musíme si uvědomit rozdíl mezi jazykem a písmem. Hieroglyfy a hieratika byly dva odlišné grafické systémy sloužící k přepisu téhož jazyka. Hieratické písmo je kurzívní a zjednodušenou verzí hieroglyfických znaků. V této souvislosti je třeba podtrhnout ještě jeden důležitý fakt: studium jazyka starých Egypťanů dnes začíná učením hieroglyfů. Teprve poté, co student zvládne hieroglyfy, může se pustit do studia hieratického písma. Ve starém Egyptě se ovšem používal přístup zcela opačný.
Žáci, kteří se učili písařskému umění, se v podstatě po celá svá studia věnovali pouze hieratickému písmu. Teprve později, vyžadoval-li to jejich úřad, se začali učit hieroglyfy. Nezapomínejme, že v Egyptě bylo velmi málo gramotných lidí a ne všichni z nich ovládali hieroglyfy. Tyto dvě fáze ve studiu písma vyplývají z jejich odlišné úlohy - hieroglyfy byly považovány za "písmo bohů" (medumecer) a jako takové měly sakralizační funkci (předmět, na němž byly zapsány, začleňovaly do univerzálního řádu světa). Posvátné hieroglyfy se tedy používaly na stěnách hrobek a chrámů, na zádušních stélách, kultovních předmětech atd.
Naproti tomu hieratické písmo bylo tachygrafií, kurzívním písmem, a proto se využívalo ve světském životě. Hieratickým písmem se zaznamenávaly například účty, lékařské recepty, magická říkadla, literární texty, zkrátka vše, co bylo třeba v mnoha exemplářích přepisovat a co bylo užitečné a potřebné v každodenním životě.
Hieratickým písmem je zapsána proslulá Povídka o Sinuhetovi, pohádky na Westcarově papyru, Povídka o trosečníkovi, různá Naučení nebo Ebersův papyrus, který obsahuje lékařské recepty. V hieratickém písmu se psaly jak dopisy, tak (a to je trochu překvapivé) soubory magických říkadel. K tomu lze podotknout, že podobně jako u většiny starověkých národů byla i u Egypťanů magie součástí každodenního života. Síla zaříkadel vycházela z jejich odříkání a specifického doprovodného rituálu.
Časově není mezi počátkem hieroglyfického a hieratického písma žádná mezera. Již od konce pravěkého období a především v Archaické době (3150 - 2700 př. n. l.) se hieratika používala pro administrativní a hospodářské záznamy, které si vyžádal chod egyptského státu. Bylo třeba pečlivě spočítat, kolik štůčků jemného plátna bylo uloženo ve skladištích, kolik zapečetěných džbánů importovaného syrského vína bylo vydáno pro potřeby královského paláce, a vše se ovšem také zapsalo na papyrový svitek.
Jak se psalo?
Téměř každý hieratický znak měl svůj hieroglyfický protějšek. Neplatilo to však naopak - hieroglyfů bylo více než znaků hieratického písma. Na rozdíl od hieroglyfů, které se mohly zapisovat zprava doleva, zleva doprava nebo shora dolů (pokud chtěl čtenář vědět, kde má začít číst, musel se nejprve podívat, jakým směrem se dívají znaky symbolizující živé osoby), se hieratické písmo psalo téměř výhradně zprava doleva. Za Staré říše se psalo také shora dolů, tato praxe ale vymizela v období Střední říše.
Znaky se zapisovaly červeným nebo černým inkoustem na různé podklady - na papyrus, ostraka, tabulky, zaklínací sošky, kousky látek a podobně. Vzácností jsou nálezy textů (zvláště dopisů) vyrytých kostěným nástrojem do hliněných tabulek.
Hieratické písmo bylo kurzívní variantou hieroglyfů. Jeho čtení někdy ztěžuje přítomnost ligatur (grafických spojení dvou liter v jednu) nebo specifický písařův rukopis. Podoba znaků pomáhá při datacích textů. I v moderních jazycích jsme většinou schopni rozeznat, zda ručně psaný dopis vznikl na počátku nebo na konci 20. století.
Luštění znaků
Dokumenty psané hieratickým písmem sehrávají prvořadou úlohu při poznávání starých Egypťanů. Na rozdíl od zásadních náboženských textů nás seznamují s jejich každodenním životem, obavami a touhami. Práce s hieratickým textem se tedy trochu liší od práce s textem hieroglyfickým.
Dokument psaný hieratickým písmem může existovat ve více kopiích. V takovém případě je nutné ještě před započetím samotného luštění textu shromáždit jeho jednotlivé verze. Potom je záhodno přepsat hieratický text do hieroglyfů, pokusit se při tom vyřešit všechny problémy se čtením a teprve pak se pustit do překladu v pravém smyslu slova. Přepis jednoho písma do druhého je nezbytnou fází. Lépe totiž rozumíme hieroglyfům, což je dáno jednak tím, že právě z nich vychází studium egyptského jazyka, jednak tím, že jejich pevně daná a normovaná podoba umožňuje znak přímo přečíst.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama