Literatura (2) - lékařské papyry

25. července 2008 v 22:48 | Martina |  žena v mnoha podobách
Podle tradice, pocházející ze Staré říše, noho urozených a vysoce postavených egyptských mužů trvale zaznamenávalo svůj denní program a činy. Tento zdlouhavý a stylizovaný životopis uchovávali na zdech své mastaby. Texty zpravidla podrobně líčí zkoušky a vítězství, kterých zesnulý během života a dosáhl, a ačkoliv jsou vždy psány v nadsazeném a poněkud vychloubačném stylu, student egyptské historie v nich nalezne velké množství informací ze života zesnulého.

Ženy, jakožto druhořadí obyvatelé hrobek, po sobě podobné informace bohužel zanechaly jen zřídka. Nemáme k dispozici žádné ženské autobiografie, které bychom mohli srovnat s jejich mužskými protějšky, a poněkud neurčité přídomky, kterými byla zesnulá žena oslavována, jsou příliš obecné a dost nesmyslné.
Pouze jediný typ dokumentů dává možnost poznat skutečnou egyptskou ženu, zbavenou cudného pláštíku soukromí. V tzv. lékařských papyrech - příručkách uvádějících všechny známé příznaky a navrhovaný způsob léčby nejrůznějších druhů běžných onemocnění a úrazů - se mísí podrobnosti o dochovaných lidských pohřbech a mumifikovaných ostatcích. Tyto dokumenty přinášejí úchvatný pohled do denního života egyptského lékaře a jeho pacientů. Z tohoto vědeckého svědectví vyplývá, že průměrná původní obyvatelka Egypta byla poměrně malého vzrůstu a měla tmavé vlasy, tmavé oči a světle hnědou pleť. Dožívala se v průměru 40 let za předpokladu, že přežila dětství a častá těhotenství.
Zadní strana Papyru Edwina Smithe přináší informace týkající se ženských obtíží. Kdysi dávno jeden egyptský písař (nebo doktor) zaznamenal na rubovou stranu papyru zajímavou sbírku zaříkávadel a receptů na nejrůznější neduhy. Je mezi nimi i "recept na ženské potíže", dva "recepty na pleť" a jeden "na onemocnění řiti a jejího těsného okolí". Zdánlivě náhodná směsice praktických rad, vědeckých poznatků a pověrčivých rituálů dokazuje, že hranice mezi starověkou medicínou a světem čar a kouzel byla vždy velice slabá.
Ebersův lékařský papyrus, jenž pochází z 18. dynastie, je jedním z vědecky nejvyspělejších egyptských lékařských dokumentů. Obsahově není sice tak přesný jako Papyrus Edwina Smithe, ale přináší stejnou směsici magie a dobrých rad při léčení běžných egyptských onemocnění, vnitřních chorob a obecných nešvarů jako plešatosti a zápachu z úst. Kapitola věnovaná mužským problémům je velice krátká a detailně se zabývá pouze čtyřmi konkrétními nemocemi (svrbivostí, priapismem, impotencí a kapavkou). Mnohem delší část je věnována ženským potížím. Popisuje zejména rozmnožování a s ním spojené problémy jako je antikoncepce, kojení a péče o dítě.
V zemi, v níž pohřební rituály nahrávaly pitvě zemřelého, byla znalost funkcí vnitřních orgánů ženského těla kupodivu dost omezená. Gynekologie nepředstavovala odborný předmět studia, a pokud jde o funkci ženských pohlavních orgánů, v této otázce panovala v Egyptě podivná nedorozumění. I když umístění děložního hrdla bylo známé, nezachovala se žádná zmínka o vaječnících a samotná děloha byla považována za orgán zcela pohyblivý, schopný volně se vznášet v ženském těle. "Bludná" děloha byla považována za příčinu těžkého poškození pacientky, a proto se egyptské lékařství snažilo nejrůznějšími prostředky vrátit potulný orgán zpátky do pánve. Nejužívanějším z nich bylo vykuřování nešťastné pacientky sušenými lidskými výkaly.
Ve starověkém Egyptě panovala mylná představa, že v těle zdravé ženy je volný průchod spojující dělohu se zbytkem těla. Tato domněnka později pronikla i do řeckého lékařství. Mnoho testů plodnosti bylo sestaveno tak, aby dokázaly v tomto průchodu lokalizovat jakoukoliv překážku, která by mohla bránit početí. Káhúnský lékařský papyrus proto doporučoval, aby se pacientka posadila do směsi datlové mouky a piva; plodná žena by měla po takové terapii zvracet a častost dávení by jasně předznamenala počet potenciálních těhotenství.
Podobný recept uvádí i Berlínský lékařský papyrus. Obdobný test později používal i Hippokrates: do dělohy se měl vložit česnekový nebo cibulový pesar a nechat působit přes noc; pokud ženin dech ráno páchl po česneku, byla považována za plodnou. Občas se lékařům podařilo stanovit příčinu ženské neplodnosti přesně: když se chetitský král obrátil na svého spojence Ramesse II. s žádostí o pomoc jednoho z egyptských lékařů kvůli bezdětnému manželství jeho sestry, egyptský král ho v odpovědi (pravdivě, ač ne moc taktně) upozornil, že jelikož je dotyčné dámě kolem šedesáti let, naděje na uzdravení je mizivá.
předchozí:
pokračování:
 


Aktuální články

Reklama