Výtvarné umění

25. července 2008 v 22:48 | Martina |  žena v mnoha podobách
Výtvarné umění se svými kolosálními kamennými sochami, náhrobními kresbami plnými života a citlivě vyrytými reliéfy přináší jedny z nejtrvalejších podob egyptských žen za panování dynastií. Zkoumáním a srovnáváním způsobů, jimiž umělci zachycovali muže, ženy i děti, máme možnost rozšířit si znalosti o egyptské společnosti.

Důraz na praktickou stránku maleb, reliéfů a soch samozřejmě potlačil jakoukoliv snahu po experimentování a tvořivosti. Místo toho vedl k vývoji přísných uměleckých zvyklostí a repertoáru neustále se opakujících témat, která odpovídala egyptské lásce k tradici a návaznosti.
Ústředními ženskými postavami na oficiálních malbách jsou téměř pravidelně manželky nebo dcery z vyšší třídy, které se zde ocitly díky příbuzenskému vztahu ke konkrétnímu muži. Jsou tedy vyobrazeny v hrobě svého manžela, otce nebo syna, a nikoli ve svém vlastním hrobě. Není žádným překvapením, že tyto ženy se přizpůsobily stereotypní roli egyptské ženy a staly se pasivní oporou svému muži či otci.
Ženy mají při pohřbu druhořadou roli; ačkoliv jsou mnohdy aktivní a zaujímají důležité místo, jakou očividně méně důležité než mužský majitel hrobu. Jsou často zobrazovány v mnohem menší velikosti než jejich manžel a téměř vždy stojí za ním. Dnes můžeme pouze hádat, nakolik toto formální zpodobnění vztahu mezi mužem a ženou odpovídá skutečnosti; zdá se však, že egyptský manžel očividně toužil vystupovat jako hlava rodiny i po smrti.
Umělci vždy zobrazovali významné soukromé osoby jako dokonalé bytosti oděné v zářícím bílém rouchu, ozdobené honosnými šperky a překypující výborným zdravím. Ženy, jejichž ženskost zdůrazňovalo zakulacené poprsí a hýždě a méně vyvinuté svaly, byly všechny bez výjimky krásné. Každý rys jejich zidealizovaného těla byl zobrazen z toho nejlepšího nebo nejtypičtějšího úhlu. Některé poněkud důmyslné a pokroucené pózy vznikly tak, jak se umělci snažili vyobrazit své stojící modely s hlavou z profilu - s jedním okem a obočím jakoby zepředu, s trupem také zepředu, s boky ze strany a s lehce rozkročenýma nohama. "Něžné pohlaví", které tradičně pracovalo v domě mimo dosah palčivého slunce, bylo vždy zobrazováno se světlejší pletí než jeho okrově žluté protějšky.
 


Aktuální články

Reklama