Tajemství pramenů Nilu (1)

23. srpna 2008 v 22:28 | Martina |  Geografie
Přesné umístění pramenů Nilu dlouho zůstávalo záhadou, kterou se snažili odhalit Peršané, Řekové, Římané, Arabové a nakonec i Evropané. Nikomu se to však nepodařilo. Nalezení pramenů Nilu bránila zejména nehostinná příroda, která je obklopovala. Teprve ve 20. století slavili badatelé úspěch. Zasloužil se o to i vynález letadla, které umožňovalo překonávat překážky, jež do té doby zastavovaly i ty nejodhodlanější průzkumníky.

Již ve 2. století vyslovil řecký zeměpisec Ptolemaios domněnku, že Nil pramení ve velkých jezerech, napájených tajícím sněhem z "Měsíčních hor". Pravdivost jeho teorie byla prokázána teprve o mnoho staletí později. Při putování k pramenům Nilu bylo třeba překovat šest kataraktů, které přehrazují řeku, a dostat se přes Saad ("přehrada"), obrovský močál o rozloze 30000 km2, který Samuel Baker překřtil na "bahno beznaděje".
Dalšími překážkami cestovatelů byly vyprahlé oblasti, tropické lesy a nepřátelské kmeny. Nejobávanějším protivníkem byly však nemoci - řada badatelů podlehla malárii nebo úplavici. Tato nebezpečí nicméně odvážné zeměpisce, vojáky ani různé dobrodruhy neodradila. Nalezení pramenů Nilu pro ně nebylo jen vědeckým úkolem, ale i otázkou osobní cti. Bonapartovo tažení se roku 1798 zastavilo u prvního kataraktu. Staří Egypťané se přitom dostali mnohem dál - v 19. století př. n. l. dosáhla vojska Senusreta III. třetího kataraktu při tažení, jehož cílem bylo upevnit nadvládu Egypta v Núbii.
Burton a Speke na to šli obráceně
V 19. století se počet průzkumníků stále zvyšoval. Roku 1856 se zeměpisec Richard Francis Burton a John Hanning Speke, bývalí důstojníci Východoindické společnosti, rozhodli jít na to z druhé strany. Místo aby se vydali proti proudu Nilu, vyrazili ze Zanzibaru a ponořili se do nitra černého kontinentu s cílem najít hory nebo jezera, v nichž by mohla řeka pramenit. Kvůli úplavici se ale museli vrátit zpět.
V polovině června 1857 se znovu vydali k jezeru Tanganika, k němuž dorazili 13. února 1858. jezero obešli, ale nalezli jedinou řeku, která navíc ležela v nižší nadmořské výšce než některé již známé body na Nilu. Zatímco Burton se spokojil s těmito poznatky, pokračoval Speke v hledání, přestože trpěl zánětem oka, kvůli kterému nakonec málem oslepl. Ve výšce 1140 m n. m. objevil jezero, které nazval Viktoriino (dnes Ukerewe).
Nil zrozený z pravodstva
Staří Egypťané nacházeli vysvětlení problému pramenů Nilu v božských mýtech o stvoření světa. Řeka podle nich vyvěrala z pravodstva Nun, které obklopovalo svět. Duch Hapi, zobrazovaný jako oboupohlavní obtloustlá bytost, způsoboval z vůle slunečního boha stoupání vod, které tak zúrodňovaly půdu v údolí. Podle egyptských mýtů existovaly dva prameny Nilu, ležící v "zemi duchů a duší". První byl v Horním Egyptě u prvního kataraktu poblíž Elefantiny, druhý v Dolním Egyptě v deltě nedaleko ostrova Róda. Ani krásná Kleopatra nedokázala dát velkému Caesarovi lepší odpověď, když se jí ptal na tajemství pramenů Nilu. Řím se o ně přestal zajímat a v 1. století n. l. vyslal císař Nero do Afriky expedici, která se však ztratila v močálu Saad.
pokračování:
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama