Tajemství pramenů Nilu (2)

23. srpna 2008 v 22:28 | Martina |  Geografie
Informace, které o pramenech Nilu získal Speke při výzkumných cestách, ještě rozšířili svými objevy Stanley a Livingstone. To však byl teprve začátek dlouhých prací dalších badatelů, kartografů a hydrologů.

Podle domorodců vytékala ze severního okraje Viktoriina jezera (Ukerewe) řeka. Speke už dále v cestě nepokračoval, neboť nabyl přesvědčení, že Nil vzniká právě zde. Burton se naopak domníval, že řeka pramení v tajemných "Měsíčních horách". Kvůli těmto neshodám se cesty obou mužů rozdělily a rozkol se ještě prohloubil, když Speke v Královské zeměpisné společnosti oznámil svůj objev a díky tomu získal prostředky na druhou expedici. Burton byl z tohoto dobrodružství vyloučen a s hořkostí konstatoval, že jeho domněnky nikoho nezajímají.
Speke se podruhé zmýlil
V dubnu 1860 se Speke, tentokrát doprovázen kapitánem Jamesem Augustem Grantem, vydal po stejné trase jako při předcházející expedici a poté zamířil na severozápad k Viktoriinu jezeru. Oba cestovatelé zde sice nalezli řeku, ta se ovšem do jezera vlévala, místo aby z něj vytékala. Více než dva roky po odjezdu z Londýna objevil Speke široký vodní tok. Putoval proti jeho proudu, aby se ujistil, že je skutečně spojen s jezerem. 28. července 1862 dorazil k velkolepým vodopádům, které nazval Riponovy na počest jednoho ze členů Královské zeměpisné společnosti. Zavládlo všeobecné přesvědčení, že se Speke dostal k pramenům Nilu. V červnu 1863 mu Anglie přichystala triumfální přivítání. Ne všichni ale sdíleli Spekeovy závěry. Cestovatel neobešel celé Viktoriino jezero, a nebyl tedy schopen dokázat, že se do něj nevlévá jiná řeka, která by mohla být pramenem Nilu.
Teorie "Měsíčních hor", kterou zastával Burton, měla řadu příznivců, mezi nimiž bychom našli i slavného Davida Livingstona. Spekeova smrt při nehodě na honu bohužel znemožnila plánovanou veřejnou disputaci s Burtonem. Tajemství pramenů Nilu tak stále nebylo zcela odhaleno.
14. března 1864 dorazil Samuel Baker a jeho žena Florence při hledání vodního toku, jenž by je přivedl k pramenům Nilu, až k jezeru Mvutan-Nzige, o němž Speke slyšel od domorodců. Baker jej nazval Albertovo jezero na počest prince manžela, který zemřel tři roky předtím. Z jezera vytékala řeka směrem k severu. Baker se však po ní nevydal a neobešel ani jezero. Stále tedy nebylo jasné, zda Nil pramení v Albertově nebo Viktoriině jezeře.
Do věci se vložili Stanley a Livingstone
Královská zeměpisná společnost se rozhodla obrátit se na proslulého Livingstona, který se domníval, že prameny Nilu leží mnohem jižněji. V lednu 1866 se třiapadesátiletý badatel vydal od jezera Tanganika k řece Luaba, kterou ztotožňoval právě s Nilem. Kvůli nemoci se ale musel vrátit k břehům jezera do Ujiji. V Londýně o něm tři roky neměli žádnou zprávu a začali se znepokojovat. Na pátrání po Livingstonovi byl vyslán Henry Morton Stanley, který byl ve svých 28 letech nejlepším novinářem listu New York Herald.
Reportér 10. listopadu 1871 dorazil do Ujiji, kde nalezl notně vyčerpaného Livingstona. Stanley ho oslovil legendární větou: "Doktor Livingstone, nemýlím-li se?" Oba muži se později společně vydali na průzkum jezera Tanganika. V rozporu s Burtonovou teorií jediný velký vodní tok z jezera nevytékal, nýbrž se do něj vléval. Livingstone 1. května 1873 zemřel, ale Stanley se rozhodl v díle svého učitele pokračovat. Obešel celé Viktoriino jezero a přesvědčil se, že jde skutečně o celistvou vodní plochu. Dokončil průzkum jezera Tanganika a prokázal, že z něj nevytéká žádná řeka, která by mohla být považována za Nil. Putoval po proudu řeky Lualaby, která je hlavním zdrojem řeky Kongo, a v srpnu 1877 dorazil k Atlantskému oceánu.
O 11 let později Stanley zpozoroval dalekohledem mezi Albertovým a Edvardovým jezerem mohutný zasněžený masív vystupující z mlhy. Šlo o sopečný masív Ruwenzori ("Tvůrce deště"), z nějž do jezer stékalo mnoho horských bystřin. Stanley si jej hned spojil s mýtickými "Měsíčními horami". Trvalo však ještě několik let, než se jeho teorii podařilo potvrdit.
Dnes se domníváme, že Nil, který je na svém horním toku nazýván Kagera, vzniká soutokem tří řek - Rukarary ve Rwandě, kterou objevil Richard Kandt roku 1898; Ruvuvu a jejího přítoku Luvironzy v Burundi; a Kasumo rovněž v Burundi, objevené roku 1937 Bukhartem Waldekerem. Nil tedy nemá jediný pramen, ale hned tři! Pro poznání toku Nilu a jeho pramenů byla nejdůležitější lidská touha poznat neznámé, odhalit tajemství a odvaha vejít do nepřátelského prostředí.
předchozí:
 


Aktuální články

Reklama