Uzavření sňatku

10. října 2008 v 20:32 | Martina |  manželský ráj
Uzavření sňatku předcházela celá řada jednání, která vedl otec nevěsty s ženichem, méně často s jeho otcem. K výběru vhodného partnera přispěl svou radou i písař Anchšešonk: "Vyber pro dceru chytrého a ne bohatého manžela." Vdova mohla vyjednávat za své osiřelé dcery.


Teprve na samém konci dynastického období došlo v otázce manželských tradic k uvolnění natolik, aby si ženich s nevěstou mohli dohodnout svůj sňatek sami. Ačkoliv z dochovaných textů jasně vyplývá, že otec "předal" po svatbě nevěstu ženichovi, nevíme, zda se jednalo pouze o ustálené rčení, jež se stále zachovává při svatebních obřadech v západních zemích, kdy otec symbolicky "vede svou zákonně svobodnou dceru k oltáři", nebo zda dcera měla při výběru manžela jen velmi malé či žádné slovo. Nedokážeme si představit, že by milující egyptský otec, známý z mnoha rodinných portrétů, úmyslně uzavřel sňatek dcery proti její vůli, nebo že by bezdůvodně odmítl požehnat milujícímu se páru, protože pro podobná tvrzení nemáme žádné písemné památky.

Věk partnerů uzavírajících manželství nepodléhal žádnému zákonnému omezení, i když za vhodný věk u dívek byl obecně považován nástup puberty a menstruace. Ta přicházela kolem čtrnáctého roku života. Tento názor rovněž potvrzuje dokument pocházející z období 26. dynastie, v němž otec odmítá svolit své dceři k sňatku, protože je příliš mladá a "její čas ještě nepřišel".

Avšak důkazy z Říma, kde byla ženská puberta oficiálně na dvanáctý rok bez ohledu na tělesný vývoj dotyčné dívky naznačují, že deseti- či jedenáctileté nevěsty nebyly ničím neobvyklým. Je velice pravděpodobné, že tak mladé se vdávaly i v Egyptě. Jisté písemné doklady z řecko-římského období svědčí o tom, že se Egypťanky vdávaly již v osmi či devíti letech, a dokonce byl objeven štítek z mumie, psaný démotickým písmem, jímž bylo označeno tělo jedenáctileté manželky.

Ženich, zvláště pokud šlo o sňatek strýce a neteře, byl pravděpodobně podstatně starší a zkušenější než jeho nezralá dětská nevěsta. Anchšešonk doporučoval, aby se muži ženili po dvacítce, zatímco písař Ptahhotep se domníval, že mladík by se neměl ženit, dokud si nezíská dostatečnou úctu.

Bylo by velice naivní domnívat se, že mladé nevěsty začaly s aktivním sexuálním životem až poté, co dostaly menstruaci. Problém plodných, leč tělesně nezralých dětí, které přiváděly na svět své děti, proto jistě přispěl - navzdory celé řadě dostupných antikoncepčních prostředků - k vysoké úmrtnosti kojenců i matek během těhotenství a při porodu.

Podle Strabóna byl předpubertální sex všeobecně přijímán; v jednom ze svých děl popsal náboženskou horlivost, s níž se dala do služeb Amona (Dia) mladá a krásná urozená dívka: "Stala se prostitutkou a měla styk s každým, s kým se jí zachtělo, dokud nedosáhla očištění svého těla." Očištěním těla měl Strabón na mysli počátek menstruačního cyklu. I když je možné, že mohl nesprávně pochopit situaci nebo se mohl nechat napálit ochotnými domorodci, kteří si s cílem zaujmout cizince vymýšleli odporné historky, je očividné, že tento příběh se těší všeobecnému zájmu, nikoli odporu.
 


Aktuální články

Reklama