Incest a polygamie

10. října 2008 v 20:32 | Martina |  manželský ráj
  • Incest
Na shovívavém postoji státu k manželství bylo zarážející to, že manželství mezi blízkými příbuznými nebyla ve starověkém Egyptě vůbec tabuizována. Většina společností považuje svazky mezi dětmi a rodiči nebo bratry a sestrami za nežádoucí a dělá vše pro to, aby k nim nedocházelo. Egypt byl v tomto ohledu pozoruhodnou výjimkou.

Incest zde ovšem nebujel tolik, jak naznačuje populární beletrie. O sourozeneckých sňatcích neexistují až do římského období žádné přímé důkazy s výjimkou královské rodiny, jejíž členové mezi sebou uzavírali sňatky proto, aby chránili dynastické nástupnictví a aby zdůraznili svůj božský status, zatímco o krvesmilstvu mezi rodičem a jeho potomkem v podstatě neexistují žádné záznamy. Sourozenecké sňatky, o nichž se zachovaly důkazy, jsou spíš svazky uzavřené mezi nevlastním bratrem a sestrou než mezi pokrevními sourozenci.
Nevýhodou pro dnešního čtenáře je to, že Egypťané používali poměrně omezenou příbuzenskou terminologii a pouze samotné jádro rodiny bylo označováno přesnými příbuzenskými termíny (otec, matka, bratr, sestra, syn a dcera). Všichni ostatní členové rodiny museli být označováni mnohem těžkopádnějším způsobem - např. jako "matka matky" (babička z matčiny strany) nebo "sestra matky" (teta z matčiny strany). Situaci však nadále komplikovalo to, že přesných pojmenování rodinných členů se rovněž používalo pro označení vzdálenějších příbuzných - např. "otec" mimo jiné označoval dědečka, nevlastního otce, předka nebo patrona, označení "matka" se mohlo dostat buď babičce nebo dokonce prababičce. K mylné interpretaci sourozeneckého incestu přispělo používání intimního oslovení "sestra" při setkání s celou řadou milovaných žen včetně manželky, milenky, sestřenice, neteře a tety, ale také to, že nad sourozeneckým sňatkem nejvyšších božstev Eset a Usira přimhouřila oko teologie. Navíc obraz zajímavého dekadentního životního stylu ve starém Egyptě, umocněný tímto mylným výkladem, se jen velmi těžko boří.
  • Polygamie
Mylná představa panuje v otázce egyptské polygamie. Ačkoliv neexistoval žádný zákon, který by polygamní sňatky výslovně zakazoval, mnohočetná manželství nebyla tak běžná, jak se často předpokládá. Přesto byl Hérodotos pevně přesvědčen o tom, že monogamní mohli zůstat pouze egyptští kněží, a všichni ostatní Egypťané tudíž podle něj dávali přednost více sňatkům. Mnohoženství, pokud nebylo výslovně nezákonné, vždycky patřilo ke koníčkům bohatých. Nejinak tomu bylo i v Egyptě. Luxus v podobě většího množství manželek si mohli dovolit jen ti nejmajetnější členové společnosti.
Otázka polygamie budí rozpaky, protože Egypťané měli ve zvyku zobrazovat na svých náhrobcích jednu nebo více manželek spolu s jejich živými nástupkyněmi. Často zmiňovaným důkazem, svědčícím o polygamii ve starém Egyptě, je papyrus, v němž paní Mutamheb prohlašuje, že je čtvrtou manželkou svého manžela Ramose, z nichž dvě jsou již po smrti, zatímco ona a jedna další stále žijí. I když žádné přesné okolnosti tohoto manželství nám nejsou známy, možnost polygamního svazku není příliš pravděpodobná. Nabízí se totiž daleko logičtější vysvětlení: Ramose se nejdříve rozvedl se svou třetí ženou a poté se počtvrté oženil. Mnohonásobná polygamie nebo sňatek po úmrtí manžela či rozvodu byly poměrně běžným jevem, jak znovu dokazuje písař Anchšešonk: "Neber si ženu, jejíž manžel stále žije, sic se z něj stane tvůj nepřítel."
 


Aktuální články

Reklama