Oázy v egyptské poušti (1)

4. října 2008 v 18:28 | Martina |  Geografie
Jak jistě mnozí fanoušci starého Egypta vědí, v posledních týdnech byl na ČT vysílán pořad "Záhady starého Egypta". Poslední díl byl věnován právě oázám zmíněných v následujícím článku, proto sem dávám odkaz, kde se na tento díl můžete podívat >> "Záhady starého Egypta - Život na konci světa"

Údolí a delta Nilu zabírají jen velmi malou část Egypta. Na zbytku území se rozkládá Arabská (Východní) a Libyjská (Západní) poušť. Monotónní vzhled Libyjské pouště narušuje pět oáz, ostrůvků zeleně, které jsou obývány již od dávných časů. Staří Egypťané je označovaly slovem vehat, které Řekové převedli na uasis, dodnes používaný jako oáza.


Mezi údolím Nilu a hranicí s Libyí, vytyčenou podle pravítka, se uprostřed Libyjské pouště (součástí Sahary) nachází pět rozlehlých oáz. Ze severu k jihu jsou to oázy Síwa, Bahríja, Farafra, Dachla a Charga.


I přes nejednoduchý přístup byly tyto oázy obydleny již v dávných dobách egyptské prehistorie. Nejstarší stopy po lidském osídlení jsou ze starší doby kamenné. Přístupové cesty ovšem nebyly příliš kvalitní, a tak obyvatelstvo oáz žilo v izolaci a příliš o něm nevíme.
V první polovině 19. století se našlo několik málo Evropanů (např. francouzský cestovatel Frédéric Cailliaud), kteří se vydali na dobrodružnou cestu do oáz. Archeologové se ovšem začali o egyptské oázy seriozně zajímat teprve v 70. letech 20. století. Práce Ahmeda Fachryho a Francouzského ústavu orientální archeologie postupně potvrdily, že oázy byly obydleny již ve starší době kamenné a že zde obyvatelstvo zůstalo až do křesťanského období.
V současnosti je jim věnována stále větší pozornost. Vědci je zkoumají za použití nejmodernějších technologií GISu a dálkového průzkumu Země. Pátrají po společných znacích mezi kulturami oáz a údolí Nilu, neboť v jednotlivých obdobích vývoje staroegyptské civilizace došlo ke střídání vlivů mezi těmito dvěma okruhy. Především ve starším pravěkém období oblast oáz výrazným způsobem ovlivňovala údolí Nilu.

Dřívější řečiště Nilu?

Oázy, které následují po sobě v severojižním směru, se s výjimkou Síwy rozkládají přibližně 200 km od současného údolí Nilu. Podle některých geologů naznačují umístění řečiště Nilu před velmi dlouhou dobou. V oázách voda tryská uprostřed pouště a čerpá se z artéských studní, které jsou někdy až 100 metrů hluboké. Nikdo dosud nebyl schopen vysvětlit přítomnost těchto podzemních vod na mimořádně silné vrstvě nepropustné jílovité půdy. Může jít o dutinu obsahující vodu z pradávných časů, která je chráněná geologickými vrstvami. Nebo by se mohlo jednat o hladinu podzemní vody novějšího data, která vznikla nahromaděním dešťové vody přesto, že současné podnebí v pouštních oázách je extrémně suché a srážky zde jsou jen zřídka. Vanou tu ovšem silné větry, které vyvolaly erozi starověkých staveb, zároveň je ale ochránily před zubem času, neboť je velmi brzy pokryly silnou vrstvou písku.

Důležitá úloha již od starověku

Oázy v Libyjské poušti patřily pod Egypt již za Staré říše. Ještě do relativně nedávné doby se v nich ale hovořilo berberskými dialekty, jejichž zbytky přetrvaly v místní kultuře. Oázy začaly každopádně záhy hrát důležitou úlohu, neboť byly významnými zastávkami karavan. To byl případ zvláště nejjižnější oázy Charga, v níž odpočívaly karavany jedoucí po Cestě čtyřiceti dní, jež vedla z obydlených oblastí Súdánu do údolí Nilu. Západněji položené oázy (např. Farafra) sloužily jako předsunutá stanoviště, která střežila hranice před případnou invazí z Libye.

Zahrady v poušti

V samém srdci písečných dun libyjské pouště vypadají egyptské oázy jako opravdový ráj. Již před 2000 let se zde pěstovala vinná réva a olivy, pšenice, ječmen a proso, bavlna nebo kardamon. Vinná réva odtud zmizela přibližně v době, kdy se Egypt arabizoval. Současnými typickými plodinami oáz jsou datlovníky, kterých bychom zde našli přes 50 druhů. Za nejlepší datle jsou považovány tzv. saidi.

Projekt "Nového údolí"

Projekt "Nové údolí", téměř tak ambiciózní jako výstavba asuánské přehrady, vznikl v roce 1959. týká se čtyř oáz v Libyjské poušti - Chargy, Farafry, Bahríje a Dachly, které dohromady představují 458000 km2 se 120000 obyvateli. Cílem projektu je racionalizovat využívání vodních zdrojů tak, aby bylo možné kultivovat další pouštní plochy. Letecké snímky a geologické studie umožnily určit typ půdy a zmapovat vodní zdroje. Poté agronomové vybrali rostlinné druhy pro příslušnou půdu nejvhodnější.
Pozemky pak byly protkány sítí zavlažovacích kanálů. K třem tisícům již existujících zdrojů a studní ne hlubších než 80 metrů přibylo 330 nových vrtů, v nichž se voda čerpala z hloubky 400 až 1500 metrů. Projekt měl původně vést ke vzniku 3 milionů hektarů orné půdy, což by celkovou rozlohu orné půdy v Egyptě zdvojnásobilo. Dodnes se ovšem podařilo realizovat jen malou část ambiciózního plánu. K předpokládané migraci obyvatelstva nedošlo. Egypťané projevovali jen pramalou chuť usazovat se v poušti, přestože vláda každé rodině nabízela dva hektary půdy, dům, krávu, osla a drůbež!


pokračování:

 

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama