Rudé moře (2): pestrobarevná fauna

3. října 2008 v 19:20 | Martina |  Geografie
Rudé moře měří 1932 km na délku a 360 km na šířku, jeho maximální hloubka je 2850 m. to jsou spíše skromná čísla, nicméně geologové toto moře pokládají za vývojovou fázi oceánu. Rudým mořem prochází ze severu na jih trhlina v zemské kůře, která se každý rok rozšiřuje o 1,5 cm, takže za dvě stě milionů let dnešní malé Rudé moře dosáhne současné velikosti Atlantického oceánu.


Jedinečný vzhled podmořského reliéfu, hojnost korálů a teplo a salinita vody přispívají k rozvoji bohaté a výjimečné fauny. Bludiště, chodbičky a záhyby korálových útesů jsou oblíbenou skrýší chobotnic a dravých murén. Útočiště v nich nalézají také langusty.
Každý druh má svůj způsob života. Nejpomalejší druhy mají obvykle zbarvení napodobující odstín útvarů, na nichž jsou přichyceny. Ropušnice, ještěrohlavci a odranci, což jsou příliš se nepřemisťující a spíše osamělé druhy, se vyznačují pozoruhodnými mimikry.

Záplava barevných ryb

Ryby proplétající se mezi bohatým větvovím korálů mají vřetenovitá a zploštělá těla. Většina ryb je oděna do barevného hávu, jehož odlesky jen ztěžují jejich rozlišení v mořském prostoru. Když se dají do pohybu, celé okolí zaplaví tisíce barevných skvrn oslňující zrak.
Jsou mezi nimi polorejnoci a jejich příbuzné klipky s barevnými pruhy, dále tzv. klauni, skutečné hvězdy mezi rybami, kteří žijí výhradně v Rudém moři, bodloci zvaní "chirurgické ryby", jež za své jméno vděčí ostrým ostnům po stranách ocasu, a ploskozubci, kteří okusují korály zobákovitými čelistmi a noc tráví ve "spacích pytlích", které si vyrábějí ze slizu. Působiví kanicové posetí barevnými skvrnami a malí purpuroví bradáči jsou obávanými predátory. Murény zase vyrážejí z nitra stinných zákrut, kde podřimují, a okolo plovoucí kořist lapají do polootevřených úst.
Perutýni ohniví a pruhatci velcí vypadají po západu slunce, kdy se vydávají za potravou, díky vypouleným očím a živě červeným šupinám jako plamínky. Zářivě zbarvení chrochtalové zase často žijí v blízkosti klipek hrotcových; jsou to ovšem takoví "papíroví tygři". V Rudém moři žije rovněž 13 druhů ryb Parpuneus, ostenci, "skleněné" ryby Parapriacanthus, sekernatky, které se v tisících vynořují zpoza útesů, Oxymonacanthus neohebné jako rytíři v brnění, hranobřichové, jejichž topořivé trny výhružně trčí, nádherné lulanky, chňapalové pohybující se v hejnech, nonšalantní netopýrníci a kranasové.


Rejnoci, žraloci, delfíni a želvy

V zimě můžete podél egyptského pobřeží nebo ještě spíše poblíž Džibutska občas překvapit mírumilovnou mantu atlantskou, která díky pohybu svých obrovských ploutví vypadá, jako by pod mořskou hladinou tančila pomalý valčík. Její příbuzný parejnok je podstatně menší a je schopen vyvolávat elektrické výboje o hodnotě přibližně 50 voltů. Podél súdánských břehů jsou ke spatření i žraloci. V Rudém moři bylo zaznamenáno celkem 29 druhů, nejsou zde však zastoupeni v příliš vysokém počtu, neboť salinita a teplota vody jim nevyhovují.
Velice družní mořští savci, delfíni, se s oblibou vydávají vstříc lodím. V Rudém moři žije několik druhů kytovců: delfín skákavý, delfín kapverdský, který dává přednost severním vodám, delfín indočínský pohybující se nedaleko břehů, plískavice šedá, která stárnutím bělá, kosatka černá, jež může být až 6 metrů dlouhá. Vyskytuje se zde rovněž jeden z největších kytovců, kosatka dravá, jež někdy měří i 10 metrů, ta je však v Rudém moři spíše vzácností, jelikož jí lépe vyhovují chladné vody. Našli bychom tu také zástupce vorvaňů a dugongů.


Návštěvníky podmořského světa upoutá rovněž pohled na mořské želvy plovoucí pod vodou. I přes svůj těžký krunýř se tito plazi s nohama s plovoucími blánami pohybují rychle, jako by letěli. Nejběžnějším druhem jsou želvy zelenavé a karety pravé, které se často vyskytují v Akabském zálivu, kde se živí řasami a mořskými rostlinami. Mohou vážit 300 až 400 kg a být dlouhé více než metr. V období migrace dokážou překonat ohromující vzdálenosti až 2000 km.
V Rudém moři žijí také olivově zbarvené karety obecné a kožatky velké. Tyto pomalé druhy jsou ohroženy, neboť jsou častým terčem lovců, kteří zpeněžují jejich krunýře v turistickém průmyslu a maso v gastronomii. V Egyptě byly v letech 1983-1988 založeny na území Sinajského poloostrova tři národní parky a rezervace - Ras (mys) Muhammad s ostrovy Tiran a Sanafir, Ras Nasrani a Ras Abú Gallum. Zmíněné národní parky jsou zaměřeny především na ochranu pobřežních vod a jejich rostlinného i živočišného bohatství.

předchozí:

 


Aktuální články

Reklama