Káhirská citadela, majestátní pevnost

10. ledna 2009 v 21:16 | Martina |  Geografie
Ne náhodou si Saladin, který roku 1171 založil ajjúbovskou dynastii, vybral k postavení pevnosti, jež měla Káhiru chránit před útoky zvenčí, kopec Mokattam ve východní části hlavního města. Vznešeně působící citadela inspirovaná křižáckými stavbami v Sýrii vévodí městu dodnes.


Sultán hodlal definitivně skoncovat s mocí ší'itských Fátimovců. Proto si chtěl zřídit sídlo v pevnosti, z níž by mohl jediným pohledem obsáhnout celé své hlavní město. Citadela (arabsky Kaalá) stojí na úbočí nejvyššího káhirského kopce a skutečně se z ní otvírá výjimečně krásná vyhlídka na město, které jí leží u nohou. Ostroh představuje výběžek Mokkatamské vápencové formace, ze které byl těžen stavební kámen pro stavbu a obkládání pyramid v okolí Memfidy.
Výstavba byla zahájena roku 1176. Jako stavivo se mimo jiné používaly kameny odebrané z nedalekých staroegyptských památek. Stavba byla dokončena roku 1207, od kdy byla také obývána. V této době tvořily citadelu dvě opevněná místa - severní a jižní. V severní pevnosti byly soustředěny především vojenské aktivity a posádka. Jižní pevnost byla přetvořena al-Kámilem (1218 - 1238), synovcem Salaha al-Dina, do královské rezidence. Původní zástavba však byla strhnuta sultánem al-Násirem Mohammedem.
Hlavní pevnost obehnaná hradbami a věžemi ukončenými cimbuřím vypovídá o vojenském a strategickém poslání areálu. Od svého vzniku až do vystavění paláce Abdine v polovině 19. století v ní sídlila vojenská posádka a také téměř všichni egyptští vládci. Díky své vyvýšené poloze je citadela částečně ušetřena dusivého ovzduší níže položených čtvrtí. I to je jeden z důvodů, proč se sem káhirské rodiny v pátek a o svátcích vydávají na vycházky.
Podle jedné legendy se po setmění po hradbách prochází hrůzostrašný stín a uvaluje kletbu na nic netušící kolemjdoucí. Prý je to duch slavného faraona, jehož hrobku znesvětili vykradači.

TIP při návštěvě Egypta - procházka k citadele
Citadela je významným místem egyptských dějin, a zaslouží si tedy, abychom její návštěvě věnovali alespoň dvě hodiny nejlépe dopoledne, protože všechna káhirská muzea zavírají v 16 hodin. Nejlepší je vydat se k citadele pěšky ze Saladinova náměstí na úpatí citadely. Jakmile branou Báb el-Azáb vstoupíme do areálu citadely, zapomeneme na ohlušující ruch staré Káhiry, všudypřítomný dav, pokřikující pouliční prodavače, pestrobarevné drožky a potulné psy a kočky. Každý návštěvník pocítí důstojnost starobylé budovy, zvýrazněnou kamenným tichem, a rázem má pocit, že se ocitl uprostřed příběhu z Tisíce a jedné noci.

Jedna z nejkrásnějších vyhlídek na světě
Když vystoupáme až do nejvyššího bodu citadely, můžeme se pokochat jednou z nejkrásnějších vyhlídek na světě. Rozkládá se pod námi nádherné panorama plné kupolí a minaretů, které narušují monotónnost káhirských plochých střech. V kteroukoli denní hodinu se město koupe ve zlatém světle, z nějž v dáli vystupují obrysy pyramid. Krásu výjevu ještě podtrhuje majestátní Nil vinoucí se městem jako stříbrná stuha.
Mešity v citadele
Kromě vojenských budov se v areálu citadely nachází rovněž několik mešit. Prakticky z kteréhokoliv místa ve městě je vidět mešita Muhammada Aliho, která se tyčí na vrcholu kopce. Nechal ji vystavět v letech 1824 - 1848 egyptský místokrál Muhammad Ali, zcela dokončena ale byla teprve za vlády jeho syna Saída paši roku 1857. říká se jí rovněž Alabastrová mešita, protože je po celém povrchu obložena alabastrem z okolí Bení Suefu. Její architekti se přímo inspirovali osmanským uměním, takže egyptský je na mešitě jen použitý materiál a některé ozdobné prvky imitující faraonskou a mamlúckou dobu. Uprostřed nádvoří se sloupořadím stojí studna sloužící k rituálnímu omytí. Uvnitř mešity vpravo se nalézá okázalá hrobka Muhammada Aliho umístěná do luxusního prostředí s nádhernými lustry a překrásnými koberci.
O něco níže, na půl cesty k severní bráně areálu, stojí mešita el-Násira. Roku 1318 ji nechal vystavět el-Násir, otec sultána Hassana. Vzápětí byla mešita zbořena a roku 1335 rekonstruována. Po roce 1517 odtud bohužel Osmané odvezli velkolepou mramorovou výzdobu. Tato mešita sama o sobě je přehledem všech architektonických stylů, které se v Egyptě v průběhu doby vyskytovaly - faraonského, řeckého, římského a koptského.
Na severním konci areálu citadely nedaleko Muzea kočárů se nachází mešita Sulejmana paši, která je skromnější, o to však útulnější.
Muzea
Mešity nejsou jedinými zajímavými budovami areálu citadely. Chcete-li získat dobrý přehled o historii areálu, navštivte Vojenské muzeum založené na počátku 19. století Muhammadem Alim. Kromě bohaté sbírky uniforem, střelných, sečných a bodných zbraní a štítů je v jeho prvním sále vystavena velmi hezká maketa citadely.
Po návštěvě Vojenského muzea můžete po esplanádě přejít doprava k Muzeu kočárů, kde vás určitě uchvátí řada koňských povozů z doby vlády chedívů Ismaíl a Abbáse a krále Fuada. Figuríny v dobových kostýmech oživují historické výjevy, mezi nimiž je i slavnostní zprovoznění Suezského průplavu za přítomnosti francouzské císařovny Eugénie Maríe.

Josefova studna
Josefova studna je další z mnoha zajímavostí v areálu citadely. Nachází se na jinak nezastavěné ploše ležící za mešitou el-Násira. Byla vystavěna ve starověku a zrekonstruována za vlády Sladina. Studniční šachta má čtvercové ústí a hloubku 88,3 metru. Je vyhloubená do kamenitého terénu a rozdělená na dvě úrovně, které od sebe odděluje široké mezipatro. V něm stávali voli zapražení do sakíje a tahali vodu z nejnižšího podlaží. Voda se pak v nádobách přepravovala na povrch pomocí řetězu navíjeného na kolo.

Hodinová věž krále Ludvíka Filipa
Na návštěvníky citadely čeká ještě jedno překvapení - hodinová věž Ludvíka Filipa. Naproti mešitě Muhammada Aliho si návštěvníci povšimnou čtverhranné věž, jejíž styl ostře kontrastuje se stylem citadely. Ve věži se nacházejí monumentální a honosné hodiny. Muhammadu Alimu je roku 1846 daroval francouzský král Ludvík Filip jako poděkování za to, že egyptský místokrál zaslal do Francie obelisk, umístěný od té doby na pařížském náměstí Svornosti. Dárek ale nikdy nesloužil svému účelu. Hodiny se nepodařilo uvést do chodu, a snad proto jim Káhiřané říkají "hodiny bez hodin".
 


Aktuální články

Reklama