Fajjúm, zahrada Egypta

14. února 2009 v 13:00 | Martina |  Geografie
Přibližně 70 km jižně od Káhiry se uprostřed Libyjské pouště rozkládá oáza Fajjúm s rozkošnou a rozmanitou krajinou, z níž vyzařuje neuvěřitelná sladkost žití. Oáza zavlažovaná umělým ramenem Nilu je nejúrodnější oblastí Egypta. Lidé ji pečlivě a trpělivě kultivovali a díky jejich neutuchajícímu úsilí je dnes Fajjúm skutečnou zahradou, která zemi dává to nejkrásnější a nejchutnější ovoce a zeleninu.


Když návštěvníci opustí Káhiru po třídě Pyramid, ocitnou se záhy uprostřed pouště, daleko od bláznivého ruchu velkoměsta. Pokračují-li v cestě jižním směrem do středního Egypta, naskytne se jim asi po 70 kilometrech pohled, který působí jako ta nejneuvěřitelnější fata morgana. V dáli se náhle zjeví rozlehlý pás zeleně, který jako by vyrůstal přímo z pouště. To je Fajjúm, nejúrodnější oblast celého Egypta. Zdánlivě nekonečná poušť vyklízí místo rozlehlé proláklině o rozloze 1827 km2, kterou přirozeně chrání Libyjský masiv.
Fajjúm byl osídlen již v nejstarším období staroegyptské civilizace, kdy na březích jezera sídlil lid paleolitických kultur Fajjúm A a Fajjúm B (kolem 4500 př. n. l.). Největšího rozkvětu však dosáhl v době Střední říše, kdy byly uskutečněny významné projekty vedoucí k zúrodnění dosud zamokřených ploch pomocí důmyslné sítě kanálů. Panovníci 12. dynastie deklarovali svůj zvýšený zájem o tuto oblast i stavbami pyramidových komplexů v jeho okolí, např. v Il-Láhúnu a Hawwáře.
Jezero uprostřed pouště
Fajjúm je nazván podle slaného jezera, které se nachází uprostřed prolákliny. Kdysi se jmenovalo Pajom (egyptsky "moře"). Koptové toto označení zkomolili na peiom, odtud již pochází dnešní název Fajjúm.
Fajjúm je nesprávně nazýván "oázou", přestože úrodnost této oblasti nesouvisí s vodním pramenem, ale s ramenem Nilu. Jedná se o kanál Bahr Júsuf (arabský překlad koptského jména "Josefova řeka"), který se od řeky odděluje 400 km jižněji na úrovni Derutu. Teče rovnoběžně s řekou po jejím západním břehu, překonává soutěsku mezi vápencovými útesy, vlévá se do fajjúmské prolákliny a ústí do jezera Birkit Kárún.
"Jezero rohů" se rozkládá na ploše 233 km2. Měří asi 40 km z východu na západ, v nejširším místě měří kolem 8 km. Leží 44 metrů pod úrovní hladiny moře, jeho průměrná hloubka je 4 až 5 metrů, v některých místech ale dosahuje 15 až 18 metrů. Vzdálené písečné duny se odrážejí v jeho mírně slané vodě se světle růžovým nádechem. Gustave Flaubert ve své Cestě do Egypta popsal jezero těmito slovy: "Jezero je zcela tmavomodré, hory vzadu."
Na hladině jakoby plují dva ostrůvky uzavřené do prstenců silné vrstvy soli. Západně položený větší ostrov Geziret el-Gaún a východní ostrov el-Kenisa ("kostel") leží proti písečným břehům na severu a na západě a papyrovým houštinám v bažinách na jihu a na východě. Podle Egypťanů je jezero Birkit Kárún jedním z mála jezer na světě, na němž propukají bouře. Ani nepřízeň počasí ale nikdy neodradila rybáře, kteří vplouvali na lov do jeho vod mimořádně bohatých na ryby. Lidé žijící v pobřežních vesničkách jsou ovšem natolik moudří, že cenné zdroje chrání. Tři měsíce v roce je rybolov úplně zakázán, aby měly ryby čas se rozmnožovat.

Stinné zahrady a sady
Zavlažování Fajjúmu je velmi účinné. Veškerému dění udává rytmus neustávající pohyb vodních kol na čerpání vody, tzv. sakijí, která po stovkách přečerpávají vodu z ramene Nilu do zavlažovacích kanálů. Do těch navíc proudí voda z jezera a z dalších vodních zdrojů, které jsou zadržovány v objemných kamenných nádržích.
Pečlivě obdělávaná půda ve Fajjúmu je mozaikovitě rozdělená do barevných políček. Ve vesnicích se zeleninové zahrady střídají s datlovníky, typickými stromy všech oáz. Hojně se zde pěstují vynikající citrusové plody (pomeranče, mandarinky, citrony), ale také olivy, fíky, granátová jablka, meruňky a broskve.
Ve stínu stromů se ukryta před horkem pasou stáda ovcí a pobíhají hejna drůbeže. Ani jediný centimetr čtvereční orné půdy nepřichází nazmar. Mezi zavlažovacími kanály se pěstuje vinná réva, květiny, obilí a bavlna. Intenzivně se pěstují jahody, které lze sklízet téměř po celý rok, melouny a okurky, jež odtud putují na tržiště po celém Egyptě.
Hlavním městem guvernátoru Fajjúm je Medínit Fajjúm (za faraonských dob známé také pod řeckým názvem Krokodilopolis, jelikož bylo zasvěceno krokodýlímu bohu Sobekovi), které má 1,5 milionu obyvatel. "Buvoli, ovce, kozy… kluci sedící obkročmo na oslech nesoucích trávu, pod nohama zvířat se víří prach." Město ležící na obou březích kanálu Bahr Júsuf je stále tak rušné a živé jako v dobách, kdy jej navštívil Flaubert. Každý týden se do města sjíždějí zemědělci a rybáři z okolních vesnic a osad na tradiční velký páteční trh.
V ulicích se mezi automobily a autobusy motají chodci, jezdí zde vedle sebe kamiony i rachotící dvojkolky, proplétají se kočáry s turisty pomalu se plouží kárky a osli přetížení ovocem, zeleninou, drůbeží a rybami.

Zanikne jezero Birkit Kárún?
Birkit Kárún, antické jezero Moeris, které bylo dříve považováno za umělé, se dnes pomalu vypařuje. Má již hodně daleko k jezeru, které kdysi zabíralo celou plochu Fajjúmské oázy. Vystupoval z něj jen dnešní Medínit Fajjúm. Taš ("jezerní země") byla za Staré říše močálem, kam faraon s oblibou zajížděl na lov a rybolov. První úpravy byly provedeny v období Střední říše. Tehdy nechal jezero částečně vysušit Amenemhet III., který také realizoval řadu zavlažovacích prací. Svých současných rozměrů dosáhlo jezero za vlády Ptolemaia II. Filadelfa.
Jezero Birkit Kárún a řada dalších vodních zdrojů ve Fajjúmu jsou dnes nadměrně využívány. Od výstavby Asuánské přehrady již na Nilu nejsou záplavy a kanál Bahr Júsuf, prodloužený v 19. století kanálem Ibrahimija až do Asjútu, aby zavlažoval střední Egypt, dnes zásobuje jezero jen velmi omezeně. Voda, která jím přitéká, nestíhá nahradit vypařovanou vodu a udržovat na stabilní úrovni hladinu jezera, které je mimořádně vzácným bohatstvím v oblasti, jež je zároveň egyptskou zahradou a sadem.
 


Aktuální články

Reklama