TUTANCHAMON - jeho hrob a poklady; Brno, 15. 3. 2009

16. března 2009 v 22:28 | Martina |  ...o blogu...
Když byla 16. 10. 2008 výstava v Brně zahájena, byla jsem dávno smířená s tím, že ji nenavštívím. Důvod byl prostý; právě 16. 10. 2008 jsem měla určený termín narození mé dcery. Anna se narodila o pár dní později, ale to už je jiný příběh.

V pátek 6. 3. 2009 jsme byli na běžné návštěvě u známých a při odchodu a loučení z mé kamarádky najednou vypadlo, že příští sobotu jedou do Brna na Tutanchamona. Jen jsem závistivě prohodila něco ve smyslu "jé, vy se máte" a po její odpovědí "tak pojeď s námi" byl můj plán příštího víkendu nad slunce jasný.
Původně jsme měli vyrazit skutečně v sobotu, ale po zjištění, že lístky mají jen na 18. hodinu (a máme to do Brna cca 150 km), se návštěva výstavy přesunula na neděli. Lístky byly volné na dostupnější 15. hodinu. Ještě v neděli dopoledne jsem ale stále přemítala všechna pro a proti, protože jsem musela vzít Aničku s sebou. Ne, že by nebylo hlídání, ale stále kojím, takže se Anna drží zdroje potravy zuby nehty.
Cestu skutečně popisovat nebudu, na místo jsme dorazili právě včas. Před halou bylo tedy neskutečné množství lidí, ale s lístky v ruce jsme mohli vejít téměř okamžitě. Velmi mile mě překvapila slečna u vchodu, jelikož mi nabídla možnost vypůjčení kočárku. Kdybych to tušila, vzala bych si vlastní. Anička byla ale spokojená v nosítku.
Jediným (malým) zádrhelem byl začátek - promítání krátkých filmů. Příliš velké množství lidí na příliš malý prostor, tma a neskutečně vydýchaný vzduch. To se mé dcerušce opravdu nelíbilo a dávala to najevo. V druhém sále s promítacím plátnem už byla situace lepší, mohly jsme se usadit na lavičku a Anna tak mohla sledovat film se mnou - to ji naštěstí zaujalo. Po shlédnutí filmu už bylo vše v pořádku. Expozice byly osvětlené, takže se Anička mohla tou nádherou kochat se mnou. S jednou kojící přestávkou mezi sochami jsme v hale strávily bez mála dvě hodiny.
Anička byla skvělá. Vše pozorovala se zaujetím svýma velkýma očima. Ona byla mou jedinou obavou, měla jsem strach, aby výstavu neprobrečela a trápily bychom se tam obě. Vše dopadlo nad moje očekávání. Jediné, co mě mrzí, že si takový kulturní zážitek nebude pamatovat. Přece jen je jí pouhých 5 měsíců. Ale počítám s tím, že si jednou tyto úžasné poklady prohlédneme spolu v originále, přímo v Egyptě. To je jasná věc.
 


Aktuální články

Reklama