Egyptské pouště (2): Arabská poušť

2. dubna 2009 v 9:44 | Martina |  Geografie
Pouštní krajina je velmi rozmanitá a skrývá se v ní nečekaný život. Východní neboli Arabská poušť táhnoucí se od údolí Nilu k Rudému moři je protkaná širokými soutěskami, které jsou spojením mezi řekou a mořem.

Nejvyšší vrcholky egyptských pouští se obecně nacházejí ve Východní poušti, což je velmi zvlněná oblast ležící mezi Nilem a Rudým mořem. Je to nehostinná, ryze skalnatá krajina plná holých plání, hor a útesů. Je jen málo živočišných druhů, které jsou schopny takovému prostředí se přizpůsobit.
Vodorovná plocha kamenitých pouští (hamad) je natolik vyschlá, že zde přežívá jen pár ještěrek. V půli svahů přibývají také hlodavci, několik vzácných paovcí hřivnatých se silnými půlkruhovými rohy a stáda plachých kozorožců núbijských s černými bradami. Tásili jsou náhorní roviny z pískovcových desek přerušovaných hlubokými soutěskami, poseté zakrslou vegetací. Dříve početné gazely tu jsou dnes spíše vzácností, neboť jejich stavy byly zdecimovány lovci, kteří se sem za nimi vydávali již od pradávna.

Kamenné hory na pobřeží moře
Hory jsou nepřátelským prostředím. Na jejich strmé svahy se dokážou vyšplhat jen mufloni a damani, kopytníci podobní spíše hlodavcům s hrubou srstí. Vysoké útesy někdy vytvářejí skutečné kaňony. Na plochách nechráněných před sluncem jsou tak vysoké teploty, že se ve štěrbinách ukrývá jen pár nejodolnějších druhů živočichů. Je to oblíbené místo zvláště netopýrů - netopýra pustinného, netopýra dlouhouchého, pavrápence trojzubcového, vrápence, netopýra slujového, netopýra jižního - a ještěrek.
Závoje mlhy, které se nad pouští rozprostírají za svítání a za soumraku, umožňují život různým druhům fauny a flóry. Suť vršící se na úpatí útesů vytváří prostředí plné kontrastů, v němž bychom nalezli několik druhů rostlin a mnoho druhů živočichů. V úžlabinách proplétajících se mezi skalami žijí divoké kočky, hyeny, různí drobní hlodavci, mnoho plazů a někteří ptáci. Ještě níž se mezi kamením objevuje i písek, v němž žijí zvířata vyhrabávající si nory.
V těch místech, kde se ve skalách po dešti drží voda a rostou víceleté rostliny a trávy, se vyskytuje nejen mnoho druhů plazů, ale také vzácnější stáda gazel dorkas s úzkými rohy ve tvaru lyry, šakali obecní připomínající vlky, lišky obecné, robustní karakalové rozpoznatelní podle světle rezavé srsti, širokých chlupatých nohou a štětečků chlupů trčících na špici uší stejně, jako je tomu u jejich příbuzného rysa.
Ani blízkost Rudého moře nezmírňuje vyprahlost vnitrozemí. Výjimkou je úzká pobřežní oblast, v níž roste nejseverněji položený tropický mangrovový prales. Na jaře se v této zeměpisné oblasti zastavuje mnoho stěhovavých ptáků, například čápů.

Ráj plazů
Suť, štěrbiny, skalnaté útesy a doběla rozpálené kameny jsou domovem mnoha druhů plazů. Patří mezi ně kupříkladu agamy, které beduíni považují za jedovaté. V případě nebezpečí agamy neutíkají, ale připlácnou se na zem. Živí se mravenci s kobylkami. Oblíbeným útočištěm agamy osadní se žlutou hlavičkou, dlouhé až 22 cm, je kamenná suť. Malí trnorepové pestří mají červenozeleně pruhované tělo. Nesmíme zapomenout na gekony: eduru mramorovanou s přilnavýma nohama žijící mezi kameny; gekona širokoprstého dožívajícího se až 9 let; druh Stenodactylus stenodactylus, který vajíčka skrývá pod kameny; druh Tarentola annularis, protáhlý a velmi živý druh gekona.
Vyskytují se zde dále nejrůznější druhy malých blýskavých ještěrek - paještěrka obecná s dlouhým ocasem a béžovými či šedými kovově se lesknoucími šupinami; mesalina skvrnkovaná, která zahrabává vajíčka 30 cm hluboko; scink plavající ve vodě v oázách; a varan pustinný živící se ještěrkami a ptáky.
Konečně z hadů musíme zmínit hroznýška, který si hloubí chodbičky v naplaveninách a bez váhání se zakousne do příliš zvědavé ruky; kobru egyptskou, jejíž jed je pro člověka smrtelně jedovatý a která si libuje v opuštěných norách nedaleko vlhkých oblastí ve výšce až 1500 m n. m.; velmi rychlého šípovce, dlouhého až jeden metr, který je přirozeným nepřítelem ještěrek; a v neposlední řadě zmiji rohatou, která vytrvale číhá na malé hlodavce a v případě vyrušení velmi ostře píská.

Nerostné bohatství
V Arabské poušti se nacházejí zdroje nerostného bohatstvím které intenzivně využívali již staří Egypťané. Šlo především o ložiska zlatonosných písků, jež se nacházely v oblasti Wádí Allákí na hranicích s dnešním Súdánem. Kromě zlata se ve Východní poušti těžily i vzácné druhy minerálů a hornin - druhy různě zabarvených břidlic, diorit, či nefrit.

Východní poušť a lidé
Arabská poušť byla útočištěm anachorétů, poustevníků žijících v jeskyních a snažících se komunikovat s Bohem. Dokladem toho je řada klášterů vystavěných v těchto odloučených místech. Východní poušť byla ale také intenzivně využívána jako zdroj nerostného bohatství - těžila se tu žula, porfyr, sulfid olovnatý, železo a smaragdy. Od starověku se v tamních lomech získával stavební materiál, galenit a drahokamy.
V nehostinných soutěskách lemovaných mohutnými skalnatými útesy dosud žije několik tisíc kočovných beduínů z kmenů Ababdeb a Bišari. V drsné krajině závisí veškerý život na dešti, který přichází jen jednou do roka uprostřed zimy a často pouze na několik hodin. Beduíni putující v karavanách se svými stády po přesně daných trasách dobře vědí, kde se nalézají nevysychající vodní zdroje. Jejich umístění vytyčuje cestu mezi obrovitými žulovými bloky a náhorními plošinami a určuje také délku jednotlivých úseků.
 


Aktuální články

Reklama