Práva a povinnosti v manželství

24. října 2009 v 20:56 | Martina |  manželský ráj
Jen velice těžko můžeme dnes - v jiné kultuře a době - porozumět každodenním uznávaným právům a povinnostem egyptského manželství.


Víme, že živitelem rodiny byl výlučně muž, zatímco žena vedla domácnost, ale nedokážeme plně docenit jemné nuance jejich svazku. Ženy totiž o svém všedním životě nezanechaly žádné záznamy, a proto nevíme, jaké chování manželka očekávala od svého muže, ani jak si vážili jeden druhého.
Považovali manželé své drahé polovičky za rovnocenné partnerky nebo byly ženy v každém ohledu svým manželům poddány? Skláněli se manželé před svými ženami nebo je naopak verbálně zneužívali? Bylo bití partnerky neslýchaným jevem nebo ho naopak oba partneři považovali za naprosto normální součást rodinného života, která nestojí ani za řeč?
Nápisy pocházející z pohřebních svatyní ve Staré říši svědčí o tom, že dokonalá žena byla jak poddajná, tak ochotná: "neprohlásila nic, co by ranilo mé srdce", i když tento ideál neodpovídal skutečnému životu. Anchšešonkova poznámka o tom, aby "muž i žena sdíleli jedno srdce", naznačuje, že manželské neshody byly daleko častější, než byli muži ochotni připustit.

Právní stránka egyptského manželství je přece jen poněkud srozumitelnější. Novomanžel na sebe vzal roli nevěstina otce, chránil ji a pečoval o ni, i když se v žádném případě nestal jejím poručníkem. Žena si mohla ponechat svou nezávislost, nemusela se ze zákona podřizovat muži a i nadále mohla spravovat svůj vlastní majetek. Ačkoliv společný majetek nabytý během manželství obvykle spravoval manžel, díl patřil manželce a připadl jí v případě rozpadu svazku.
O rovnoprávném postavení žen vypovídá jeden Ptolemaiův text: vypráví o obchodu, který jedna mazaná žena uzavřela se svým rozhazovačným manželem. Půjčila mu tři debeny stříbra, aby jí je do tří let splatil včetně vysoké roční úrokové sazby ve výši třiceti procent.
 


Aktuální články

Reklama